FXIII

FXIII je součástí plazmatického koagulačního systému. Z biochemického hlediska se jedná o transglutaminázu tvořenou dvěma typy podjednotek – podjednotkou A a B. Obě podjednotky tvoří dimer, FXIII je tudíž heterotetramer. Katalytická podjednotka A je tvořená buňkami, které pochází z KD a jedná se podle všeho o monocyty a makrofágy, podjednotka B má funkci nosiče a tvoří ji játra. V plazmě se nachází jak faktor XIII, tak i volný dimer B podjednotky. Aktivátorem FXIII je trombin, který zároveň štěpí z N konce Aα a Bβ řetězců fibrinogenu fibrinové monomery. Aktivovaný FXIII spojuje tyto monomery pevnými vazbami do protofibril a nakonec vytvoří pevnou síť. FXIII chrání fibrin před předčasným rozpuštěním plazminem a to díky vazbě α2 antiplazminu na fibrin, rovněž zadržuje ve vznikajícím trombu erytrocyty a tím zvětšuje velikost vznikajícího trombu¹.

Deficit

Vrozený deficit FXIII je vzácný (1 na 1-5 milionů) a dědí se autozomálně recesivně. Těžký deficit se může projevit krvácením z pupečníku, zhoršeným hojením ran, opakovanými ztrátami v těhotenství, spontánním krvácením (krvácení do CNS může mít fatální následky) a opožděným krvácením po traumatech (úraz, chirurgický zákrok). Hladina FXIII pod 5% způsobuje spontánní krvácení, hladina do 30% bývá často asymptomatická.

Získaný deficit může být způsoben autoimunitní poruchou, diseminovanou intravaskulární koagulopatii, malignitou, zánětlivým střevním onemocněním a pod².

Metody stanovení

Ø  Nejstarší metodou je metoda „Rozpouštění koagula v močovině“. Nevýhodou této metody je nízká citlivost a specifita – zachytí pouze výrazný deficit faktoru, metoda má různé variace (výběr srážecí reagencie, její koncentrace a pod) a není možné mezilaboratorní porovnávání.

Ø  Zlatým standardem je „Amonium release metoda“. Pomocí uvolňujícího se amonia, který redukuje NADP, lze nepřímo měřit aktivitu FXIII.  V plazmě probíhají ale i další reakce, u kterých může dojít k uvolňování amonia, proto je nutné mít ke každému vzorku negativní kontrolu. Největším problémem je vlnová délka, u které se měří redukovaný NADPH, která je 340 nm a pro mnohé analyzátory je nedosažitelná³.

Ø  Imunoturbidimetrická metoda využívá latexové mikročástice s navázanou protilátkou proti lidskému FXIII. V přítomnosti FXIII dochází k tvorbě imunokomplexů, které obsahují latexové částice a FXIII. Vzniklé imunokomplexy způsobují rozptyl světla, který je úměrný množství přítomného FXIII ve vzorku. Intenzita rozptylu světla se měří turbidimetricky při vlnové délce 540 nm. V případě nemožnosti měřit aktivitu FXIII je tato metoda dle literatury vhodná jako metoda první volby u pacientů s podezřením na deficit FXIII⁴.

Literatura

1.       Muszbek L., Yee V. C., Hevessy Z.: Blood Coagulation Factor XIII: Structure and Function, Thrombosis Research 94 (1999) 271–305,

2.       Hsieh L., Nugent D.: Factor XIII deficiency, Haemophilia 14 (2008) 1190 – 1200,

3.       Katona É., Muszbek L.: The laboratoř diagnosis of inherited FXIII deficiencies and the measurement of FXIII aktivity and antigen level, ECAT Foundation, Special Issue 7 (2017), 22 – 26,

4.       Caron C., Meley R., Le Cam Duchez V.: Agreement between factor XIII activity and antigen assays in measurement of factor XIII: A french multicenter study od 147 human plasma samples, Int. Jnl. Lab. Hem. 39 (2017), 279 – 285.