Stanovení nálože viru hepat. C metodou RT-PCR v plasmě
RNA viru hepatitidy C (kvant.) (P; arb. látková konc. [kU/l] PCR)

Lokální kód: 730 Zkratka: HCV
Kód VZP rutina: 82038 Statim:
Kód NČLP 14246
Synonyma: HCV

Princip stanovení RT-PCR
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast s K3EDTA (Vacuette: fialový uzávěr)
Odebrané množství: 6 ml
Dostupnost rutinní: Pondělí až pátek Odezva: Do týdne
Dostupnost statimová: Nejedná se o statimové vyšetření Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě: Vyšetření se provádí obvykle 2x týdně

Pokyny k odběru vzorku: Vyšetření nelze provádět u pacientů s léčbou heparinem.
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.
Doplňující klinické informace pro laboratoř: Vyšetření nelze provádět u pacientů s léčbou heparinem.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Stabilita vzorků
Stabilita při 20-25°C 6 hodina
Stabilita při 4-8°C 7 den
Stabilita při -20°C 6 týden
Poznámka ke stabilitě Zcentrifugovat nejpozději do 6 hodin od odběru primárního vzorku. K zabránění nesprávných výsledků je třeba, aby byl vzorek zmražen a rozmražen pouze jednou.

Základní informace k analytu:

Klinická indikace:

1. přítomnost protilátek proti HCV

2. indikace léčby a sledování průběhu léčby infikovaných osob

3. příznaky virové hepatitidy (např. zvýš. ALT), cirrhosa, ca jater

4. kontrola dárců orgánů

 

Přítomnost protilátek proti HCV naznačuje, že dotyčná osoba byla infikována virem HCV. Pozitivní stav na protilátky proti HCV (Anti-HCV) však nerozlišuje mezi akutní, chronickou a vyléčenou infekcí. Detekce RNA viru HCV v séru nebo plazmě znamená pokračující virovou replikaci, a je tedy používána k identifikaci pacientů s perzistentní infekcí HCV.   

S rostoucí dostupností velmi účinných přípravků s přímým účinkem specifických pro HCV, včetně proteázových inhibitorů druhé generace, polymerázových inhibitorů a inhibitorů NS5A a dynamického vývoje terapií HCV zůstává monitorování virové zátěže hlavním laboratorním testem pro potvrzení, že léčba založená na přípravcích s přímým účinkem vedla k dosažení trvalé virologické odezvy. 

Test cobas® HCV je kvantitativní test pro detekci RNA viru HCV, diagnózu aktivní infekce a určení virové kinetiky k použití v klinické praxi při péči o nemocné s HCV a na klinická hodnocení. 

Guideline pro léčbu HCV: http://www.ces-hep.cz/file/447/2017-guidelines-hcv.pdf

 

Klinické informace

HCV je virus s jednořetězcovou RNA a genomem o velikosti přibližně 9500 nukleotidů,

který kóduje 3000 aminokyselin.

HCV se vyskytuje v krvi, a tedy může být přenášen prostřednictvím krve a krevních produktů. Rozšířené používání skríningových opatření pro detekci HCV v krvi znatelně snížilo riziko hepatitidy související s transfuzí. Incidence infekce virem HCV je nejvyšší v souvislosti s nitrožilním zneužíváním drog a v menší míře i s ostatními perkutánními aplikacemi.

Kvantifikace HCV RNA za účelem zjištění vstupní virové zátěže a monitorování během léčby byla úspěšně zavedena při demonstraci účinnosti kombinované terapie pegylovaným interferonem s ribavirinem (pegIFN/RBV). Pokyny pro péči o pacienty s HCV a jejich léčbu doporučují kvantitativní testy HCV RNA před začátkem antivirové terapie, v určených intervalech během léčby (response-guided therapy, RGT) a ve 12 týdnech nebo později po ukončení léčby.

Absence detekovatelné HCV RNA pomocí citlivého testu 12 týdnů po ukončení léčby je cílem léčby a ukazuje na trvalou virologickou odezvu.

Zjištění virové kinetiky během terapie je důležité k dalšímu rozvoji personalizované terapie inhibitory proteázy, které byly v poslední době schváleny jako antivirové přípravky s přímým účinkem.

Virus HCV je pokládán za hlavní etiologické agens odpovědné za 90 % až 95 % případů hepatitidy v důsledku transfuze. HCV je virus s pozitivní jednořetězcovou RNA

a genomem o velikosti přibližně 9500 nukleotidů, který kóduje 3000 aminokyselin.

HCV se vyskytuje v krvi, a tedy může být přenášen prostřednictvím krve

a krevních produktů. Rozšířené používání skríningových opatření pro detekci HCV v krvi znatelně snížilo riziko hepatitidy související s transfuzí. Incidence infekce virem HCV je nejvyšší v souvislosti s nitrožilním zneužíváním drog a v menší míře i s ostatními perkutánními aplikacemi.

Pokyny pro péči o pacienty s HCV a jejich léčbu doporučují kvantitativní testy HCV RNA před začátkem antivirové terapie, v určených intervalech během léčby (response-guided therapy, RGT) a ve 12 týdnech nebo později po ukončení léčby.

Absence detekovatelné HCV RNA pomocí citlivého testu 12 týdnů po ukončení léčby je cílem léčby a ukazuje na trvalou virologickou odezvu.