Laktátdehydrogenáza v séru
LD (S; konc. katal. akt. [µkat/l] abs. spektrofotometrie)

Lokální kód: 26 Zkratka: sLDH
Kód VZP rutina: 81383 Statim:
Kód NČLP 02290
Synonyma: LDH v séru

Princip stanovení Reakce laktát-pyruvát - spektrofotometrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Pokyny k odběru vzorku: Další možné odběry: Na heparinová plazma, sérum
Nelze analyzovat hemolytické vzorky (v erytrocytech je aktivita LDH asi 360x vyšší).
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou žádné zvláštní požadavky pro transport.
Doplňující klinické informace pro laboratoř: Fyzická zátěž před odběrem.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Stabilita vzorků
Stabilita při 20-25°C 7 den
Stabilita při 4-8°C 4 den
Stabilita při -20°C 6 týden
Poznámka ke stabilitě Stabilita analytu platí pro plazmu i sérum. Izoenzymy LD4 a LD5 jsou citlivé k chladu (nižší stabilita při 2-8°C)

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
15R 99R+ 2,1 3,7 µkat/l
Laktátdehydrogenáza je orgánově nespecifický enzym (jaterní, svalová, srdeční tkáň, krevní elementy). Je nutné brát do úvahy, že i poškození tkáně minimálního rozsahu vede ke zvýšení aktivity LDH v séru / plazmě.
Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: příbalová informace

 

P/S - Laktátdehydrogenáza

 

Charakteristika

Laktátdehydrogenáza (LD) je oxidoreduktáza o molekulové váze 34 kD. Katalyzuje reverzibilní oxidaci L‑laktátu na pyruvát, jako koenzym využívá NAD+. Uplatňuje se v anaerobní glykolýze.

Je to buněčný enzym, přítomný v cytoplazmě všech buněk jako tetramer, tvořený 3 typy podjednotek. Nejrozšířenější jsou H (heart) a  M (muscle), vyskytující se jako podjednotky molekuly LD v mnoha tkáních. Třetí, tzv. X forma se vyskytuje pouze ve spermiích. Různou kombinací podjednotek H a M tvořících tetramer, vzniká 5 izoenzymů: LD1 (H4), LD2 (H3M), LD3 (H2M2), LD4 (HM3) a LD5 (M4). Jednotlivé tkáně se liší jejich poměrným zastoupením.

 

Biologická variabilita a vztah k analytickým parametrům

Intraindividuální variabilita (CVi)

8,6 %

Interindividuální variabilita (CVg)

14,7 %

Index individuality (teoretický, bez CVa)

0,59

Kritická diference relativní (Z=1,96, reálný CVa)

25,7 %

Kritická diference absolutní (pro hodnotu 4,00 µkat/l)

1,03 µkat/l

Poločas eliminace

2 dny, tj. 48 hodin.

 

Poznámka k poločasu eliminace

Velmi rozdílný poločas eliminace podle převládajícího izoenzymu, LD5 0,33-0,5 dne, LD1 3 - 5 dní (Thomas, 1998). Uvádí se rovněž 0,33 až 0,5 dne (LD5), 2,21 až 7,21 dne (LD1), za jeden den zůstává 12 - 25 % původního množství (LD5).

 

Indikace vyšetření

Diferenciální diagnostika ikteru a hepatopatií. Marker intravaskulární hemolýzy. Tumor marker (germinální tumory, lymfomy). Diagnostika myopatií.

 

Výpovědní hodnota

·         LD se vyskytuje v cytoplasmě všech buněk, koncentrace ve tkáních je asi 500x vyšší oproti koncentraci v séru. Proto i při minimálním poškození buněčné mebrány dochází k elevaci LD v séru. 

·         Je nespecifickým ale velmi citlivým markerem poškození buněk (především hepatocytů, myocytů, kardiomyocytů, erytrocytů, leukocytů), lze ji použít jako obecný screeningový marker buněčné lýzy.

·         Dříve používané elektroforetické vyšetření izoenzymů LD k rozlišení etiologie je v současné době nahrazeno specifičtějšími vyšetřeními (haptoglobin, troponiny, jaterní enzymy atd.).

 

·         Klinický význam má elevace LD:

 

Klinická jednotka

Izoenzym

Komentář

Svalová onemocnění

LD 1-3

Elevace LD provází téměř všechna svalová onemocnění (myositidy, neurogenní atrofie, dystrofie),

M. Duchenne - elevace předchází symptomy o několik let. V průběhu onemocnění stoupá až na 5x HRM, v pokročilé fázi klesá do ref.rozmezí.

Hematologická onemocnění

LD1, LD2

Hemolytické anémie (LD/AST>5)

Megaloblastové anémie

Trombocytopatie (TTP, Esenc.trombocytémie)

Hepatobiliární onemocnění

LD4, LD5

Poměr LD/AST < 5

ALT>AST>LD – virové hepatitidy

LD>AST – rozsáhlá nekróza hepatocytů

Infekční mononukléoza

LD3, LD4. LD5

Zdrojem LD jsou lymfocyty a v případě jaterního postižení i hepatocyty

Maligní onemocnění

(lymfomy, neuroblastom, myelom, primární a metastatické jaterní tumory...)

Podle etiologie

Až 30% malignit je provázeno elevací LD, lze použít pro monitoraci nemoci a odpovědi na terapii. LD není určena pro screening.

Jiné

Podle etiologie

Fyzická zátěž – 3-5x HRM

Břišní operace – do 3xHRM

Infekce Pneumocystis carinii

 

Zdroje informací

www.enclabmed.cz

L.Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books 1998