Virus Epstein-Barrové
Interpretace - jiné A01 (Nález interpretační; typ [-] pro datový přenos)

Lokální kód: 911 Zkratka: EBV
Kód NČLP 20502
Synonyma: EBV
Mononukleóza infekční
Infekční mononukleóza

Princip stanovení Chemiluminiscenční imunoanalýza
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 5 ml
Dostupnost rutinní: Pondělí až pátek Odezva: Denně při příjmu materiálu do 9:30 hod.
Dostupnost statimová: Nejedná se o statimové vyšetření Odezva:

Pokyny k odběru vzorku: Dle udání výrobce nejsou stanoveny zvláštní požadavky na přípravu pacienta před odběrem.
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Při stanovení se nesmí používat silně hemolytické a lipemické vzorky.
Další možné odběry: plasma
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 7 den
Stabilita při -20°C 12 týden

Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: Příbalová informace.

Jednotlivé položky: EBV

 

EBV

Zařazení viru

Virus Epstein-Barrové patří do skupiny γ-herpes virů. Je to obalený DNA virus velikosti
120-180 nm, který je málo odolný k zevnímu prostředí. Virus se vyskytuje ve dvou typech EBV1 a EBV2, jenž se navzájem liší geny pro nukleární protein. Tato odlišnost však nemá zásadní biologický a klinický význam.

 

Patogeneze viru

Cílovými buňkami viru jsou B-lymfocyty. EBV vstupuje do buňky prostřednictvím receptoru pro C3d složku komplementu (CD21). Infikované B lymfocyty aktivují imunitní odpověď, které je zprostředkovaná cytotoxickými T lymfocyty a NK buňkami. V latentní podobě však EBV perzistuje v klidových paměťovým B lymfocytech. EBV v latentním stádiu snižuje expresi svých genů. Tato nízká exprese virových proteinů brání účinnému rozpoznání infikovaných buněk. Po různých podnětech může docházek k reaktivaci, která je obvykle asymtomatická. Virus se rovněž vyznačuje onkogenním potenciálem, kdy u imunokomprimovaných pacientů může způsobit rozvoj maligních onemocnění (Burkittův lymfom, nasofaryngealní karcinom, Hodgkinův lymfom, NHL lymfom). V určitých patologických stavech se může virus vyskytovat i v jiných buňkách (T-ly, NK buňky, epitelové buňky).

 

Epidemiologie

Zdrojem infekce je člověk, jenž prodělává akutní EBV infekci nebo symptomatickou reaktivaci. Přenos se odehrává pomocí slin, avšak k přenosu může dojí i například sdílením skleničky.Nakažlivost onemocnění při akutní infekci není příliš vysoká, přesto se  anamnestické protilátky vyskytují u 90 % populace. Inkubační doba probíhá 30-50 dní.

 

Příznaky EBV infekce

Primoinfekce v dětství probíhá většinou asymtomaticky  nebo pouze s mírnými symptomy běžnými pro jiná virová onemocnění. V období adolescence a časné dospělosti se primoinfekce prezentuje pod obrazem infekční mononukleózy (horečka, lymfadenopatie, faryngitida, splenomegalie, hepatomegalie). K ústupu klinických příznaků dochází ve druhém týdnu nemoci. Únava a malátnost však může přetrvávat několik týdnů.

Chronická aktivní infekce  je charakterizována jako onemocnění trvající nejméně 6 měsíců
od primoinfekce. Přetrvávají zvýšené hodnoty IgG proti VCA a IgG proti EA. Dochází k zánětlivému postižení různých tkání a orgánů.

 

Léčba

Léčba pouze symptomatická (antipyretika, jaterní dieta, klidový režim). Není k dispozici specifické virostatikum proti EBV.

 

Laboratorní diagnostika EBV

Pro diagnostiku se využívá detekce specifických protilátek. Ty se tvoří postupně proti:

1)     strukturálním proteinům – VCA (Viral Capsid Antigen)

2)     nestrukturálním proteinům, exprimovaných během lytické fáze – EA (Early Antigen)

3)     nukleárním proteinům, exprimovaným při latentní fázi – EBNA (Ebstein Baar Nuclear Antigen)

 

Pacienti s poruchami imunity mohou tvořit abnormálně vysoké či naopak nízké titry specifických protilátek. Protilátky proti EBNA nemusí tvořit vůbec.

 

Diagnostika v naší laboratoři:

  • anti-VCA - IgM – pozitivita indukuje počáteční stádium onemocnění a netrvá déle než 2-4 měsíce. Opakovaná pozitivita nasvědčuje reaktivaci či chronické infekci EBV.
  • anti-VCA -  IgG – pozitivita je přítomná u primoinfekce a v nízkých titrech přetrvává celý život. Maximální hladiny  je dosaženo 1 – 2 měsíce po nástupu klinického onemocnění.
  • anti-EBNA – IgG – negativní u jedinců, kteří neprodělali EBV a také během prvních 3 měsíců po infekci. Pozitivita indukuje pozdní stádium infekce či reaktivaci a protilátky přetrvávají celý život. Protilátky detekovatelné po 6. týdnech
  • anti-EA – IgG – přetrvávající vysoké titry  poukazují na chronicitu EBV či reaktivaci nemoci. Protilátky se objevují 3 - 4 týdny po prvních příznacích a perzistují 2 - 4 měsíce

 

 

VCA-IgM

 

VCA-IgG

EBNA-IgG

EA-IgG

negativní bez infekce EBV

negativní

 

negativní

negativní

negativní

primoinfekce preklinická

pozitivní

 

poz./neg

negativní

negativní

primoinfekce klinická

pozitivní

 

pozitivní

negativní

poz./neg.

primoinfekce pozdní fáze

poz./neg.

 

pozitivní

poz./neg.

pozitivní

reaktivace

negativní

 

pozitivní

pozitivní

pozitivní

chronická infekce

negativní

 

pozitivní

pozitivní

pozitivní

pozdní fáze infekce

negativní

 

negativní

pozitivní

pozitivní

 

 

 

 

Zdroje:

KREJSEK, Jan a Otakar KOPECKÝ. Klinická imunologie.

HUBÁČEK, Petr. Laboratorní diagnostika EBV infekce. Postgraduální medicína.

SMÍŠKOVÁ, Dita. Infekční mononukleóza a další onemocnění vyvolané virem Epsteina a Barrové. Interní medicína pro praxi. 2012, s. 261-263.