Tělní nebo také tělové tekutiny (BF = body fluid) jsou tekuté složky,
které vyplňují tělesné dutiny. Za fyziologických podmínek je produkce a resorpce tělních tekutin v rovnováze a
jejich množství v organizmu je poměrně malé. U patologických změn může docházet k jejich zvýšené produkci a navýšení
objemu tekutin v místech jejich hromadění – vytvoří se výpotek. Mezi tělní tekutiny patří mozkomíšní mok,
pleurální, perikardiální, abdominální, peritoneální dialyzát a synoviální tekutina. Laboratoř OKH zpracovává především
pleurální, perikardiální a abdominální tekutinu. Způsob a princip
stanovení a hodnocení u tělních tekutin je podobný, jako u krevního obrazu. Počet erytrocytů je určen impedančním měřením, počet leukocytů a jejich jednotlivé zařazení mezi
mononukleáry, polymorfonukleáry a buňky s vysokou fluorescencí je umožněn optickým měřením, pomocí fluorescenční průtokové cytometrie.
Průtoková cytometrie poskytuje informace o velikosti (objemu) buněk (velikost úhlu rozptylu přímého laserového paprsku
dopadajícího na analyzovanou buňku je přímo úměrná velikosti buňky – detektor Forward Scatter) a dále o vnitřní struktuře buňky (intenzita bočního rozptylu
laserového paprsku je přímo úměrná hustotě vnitřní struktury buňky – detektor Side Scatter). Fluorescenční detekce informuje o aktivitě a stupni vyzrálosti
buňky (intenzita fluorescenčního záření vycházející z buňky je přímo úměrná
její aktivitě a nepřímo úměrná stupni její vyzrálosti – detektor Side Fluorescence Light). Počet buněk v tělních tekutinách je výrazně nízký (asi 1000 x nižší než počet buněk
v periferní krvi). Z těchto důvodů se před vlastním měřením tělních tekutin na analyzátoru krvinek provede
kontrola jeho pozadí, abychom eliminovali případnou kontaminaci. Před samotným měřením je nutné vzorky opatrně
promíchat. Nadměrné míchání, nebo nešetrný transport může vést k poškození buněk a tím k nepřesným výsledkům
analýzy. Z toho důvodu laboratoř OKH nezpracovává vzorky, které byly
transportovány potrubní poštou. K základním parametrům
vydávaným laboratoří OKH patří počet leukocytů, erytrocytů, mononukleárů (lymfocyty, monocyty), polymorfonukleárů
(granulocyty) a koncentrace hemoglobinu. K výzkumným parametrům patří počet eozinofilů a buněk
vykazujících vysokou fluorescenci. Interpretace výsledků:
- zvýšený počet leukocytů může být znakem
probíhajícího zánětu,
- zvýšený
počet polymorfonukleárů vypovídá o případné bakteriální infekci,
- zvýšení počtu mononukleárů signalizuje tuberkulózu, případně malignitu,
- počet erytrocytů a množství hemoglobinu v BF poukazuje na možnost
probíhajícího krvácení, případně na výskyt metastáz,
- eozinofily
se v pleurální tekutině vyskytují ve vyšší míře v přítomnosti vzduchových bublin nebo krve
v pleurální dutině, resp. se vyskytují po hemotoraxu a hrudním traumatu,
- buňky
s vysokou fluorescencí mají vysoký obsah nukleových kyselin, většinou se jedná o nádorové buňky,
histiocyty nebo mezotelie.
Pleurální tekutina – vyplňuje
pleurální dutinu (prostor mezi poplicnicí a pohrudnicí). Objem pleurální tekutiny se zvětšuje u hypoalbuminémie,
srdečního selhání, atelektázy, nádorů, postižení pankreatu, virových infektů, plicní embolie, traumat apod. Perikardiální tekutina – vyplňuje
perikardiální dutinu, která je tvořena serózními listy perikardu. K tvorbě výpotku dochází, mimo jiné, u traumat,
zánětu, infekcí, ledvinového selhání, v těhotenství a výpotek doprovází i nádorová onemocnění. Názory na fyziologický
počet leukocytů v perikardiální tekutině se liší. Lze říci, že počet leukocytů nižší než 500.106/l není
známkou zánětu. Abdominální
tekutina – vyplňuje peritoneální dutinu. Ascites doprovází jaterní onemocnění (cirhózu), nádorová onemocnění,
srdeční selhání, nefrotický syndrom apod. Za fyziologických podmínek je počet leukocytů v abdominální tekutině
menší než 500.106/l, při peritonitidě vyvolané bakteriemi je počet
polymorfonukleárů nižší než 250.106/l. Peritoneální dialyzát – je produktem peritoneální
dialýzy, která se výrazněji projevuje v terminálním stádiu selhání ledvin a probíhá uvnitř těla pacienta.
Komplikací procesu může být rozvoj peritonitidy, pro kterou je charakteristický výtok zakaleného dialyzátu. Pokud
je počet leukocytů vyšší než 100.106/l s minimálně 50 % ním zastoupením polymorfonukleárů
v analyzovaném dialyzátu jde s největší pravděpodobností o zánět. Zdroje: 1. Tycová B: Vyšetření tělních
tekutin na automatickém analyzátoru XT-1000i, rigorózní práce, Hradec Králové, 2014 2. https://www.uptodate.com/contents/pleural-fluid-eosi
nophilia 3. https://labtestsonline.org 2.
https://www.uptodate.com/contents/pleural-fluid-eosi
nophilia 3. https://labtestsonline.org
|