von Willebrandův faktor - antigen_P
von Willebrandův faktor - antigen (P; Relativní arbitrární koncentrace [%] IA)

Lokální kód: 609 Zkratka: vWFa
Kód NČLP 16322

Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast s protisrážlivou úpravou, citrát 1+9
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost rutinní: Jednou měsíčně - při dostatečném počtu vzorků Odezva: 1x za 1 měsíc
Dostupnost statimová: Jen po předchozí domluvě Odezva: Do 2 hodin od doručení materiálu

Pokyny k odběru vzorku: Odběr venózní krve do příslušné odběrové nádobky s citrátem sodným 0,109 mol/l, tj. 3,2% (příp. 0,129 mol/l - 3,8%) v poměru 9 dílů krve a 1 díl citrátu. Zkumavka nesmí být odebírána jako první. Odběr je nutno provádět s nejkratším možným zatažením paže (do 1 min) a použít jehlu větší světlosti (0,7-1 mm). Laboratoř přijímá pouze odběry provedené po rysku (akceptována je odchylka ± 10%). Při nedodržení těchto podmínek je odebraná krev v nesprávném poměru s kapalným antikoagulanciem (3,2% citrát sodný) a laboratoř nemůže výsledky zaručit. Platí pro rozmezí hematokrit 0,25 - 0,60. Doporučuje se centrifugace 15 min 2000-2500g. Plazmu je nutno do 1 hod po odběru separovat. Pokud není vzorek ihned zpracován je nutno jej do 1 hod zamrazit při -80°C.
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Hematologická vyšetření
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr krve z arterie
Pokyny k transportu: Vzorek v primární zkumavce se nesmí transportovat při teplotě nižší než 15°C

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Doporučuje se centrifugace 15 min 2000-2500g. Plazmu je nutno do 1 hod po odběru separovat. Pokud není vzorek ihned zpracován je nutno jej do 1 hod zamrazit při -80°C.
Stabilita vzorků
Poznámka ke stabilitě Nelze opakovaně mrazit. Rozmrazování musí co nejrychlejší do 15 min, při teplotě 37°C

Základní informace k analytu:

Von Willebrandův faktor

 

Základní charakteristika:

Von Willebrandův faktor (vWF) se řadí mezi největší molekulární systémy v plazmě. Primární protein vytváří po glykolyzaci velké multimery o velikosti od 2 do 100 monomerních jednotek. VWF syntetizují megakaryocyty a endoteliální buňky.  Megakaryocytární vWF je uložen v α granulích megakaryocytů a trombocytů. Po aktivaci trombocytů se z nich uvolňuje. Endotelilální vWF je z větší části kontinuálně uvolňován do krevního oběhu a menší část je uchovávána ve Weibel-Paladeho tělískách endoteliálních buněk, odkud se uvolňuje po stimulaci, respektive při poškození endotelií. Po uvolnění do krevního oběhu je štěpen enzymem  ADAMTS-13 na menší molekuly o různém počtu monomerních jednotek. VWF sehrává svou úlohu zejména v primární hemostáze a v dalších fázích koagulačního procesu. V primární hemostáze je důležitý v procesu adheze trombocytů k poraněné tkáni. VWF uvolněný z poraněného endotelu se váže na receptorovou složku Ib glykoproteinového komplexu Ib-V-IX trombocytů. Po této interakci dochází k aktivaci trombocytů a případně jejich následné agregaci, kterou vWF zprostředkovává spolu s jinými bivalentními proteiny (fibrinogen, fibronektin aj.). V procesu primární hemostázy jsou funkční především vysokomolekulární multimery vWF. V dalších fázích koagulačního procesu vWF vytváří dimérní komplex s FVIII /vWF . FVIII/, tím jej chrání před enzymatickou degradací aktivovaným proteinem C (APC) a umožňuje tak jeho transport k místu tvorby trombu. Molekula FVIII se váže na vWF poblíž N-konce jeho molekuly. Vazebné místo pro vWF má FVIII v oblasti svého lehkého řetězce.  Vazby na FVIII jsou schopny všechny multimery vWF bez ohledu na počet monomerních jednotek.

 

Patologie:

Von Willebrandova choroba (vWCH)  se řadí mezi nejčastější krvácivá onemocnění. Postihuje obě pohlaví, s častějším výskytem u žen. V závislosti na koncentraci vWF a jeho defektu je možné vWCH rozdělit do 3 typů:

Typ 1 – nejčastější, jedná se o kvantitativní deficit vWF. Jeho hladina se pohybuje od 5-50% (v korelaci s tím dochází rovněž ke snížení hladiny FVIII).

Typ 2

·         2A – nejčastější kvalitativní defekt vWF, při kterém dochází ke snížení hladiny vysokomolekulárních multimerů,

·         2B – pro tento typ vWCH je charakteristická zvýšená afinita vWF k destičkovému receptoru GpIb. Dochází tak k výrazné agregaci trombocytů, jejich zvýšenému odbourávání z organizmu a následné trombocytopenii,

·         2M – v tomto případě se jedná o defektní strukturu vysokomolekulárních multimerů. Koncentrace antigenu se pohybuje lehce pod jeho dolní hranicí a výrazněji je ovlivněna jeho funkční aktivita,

·         2N – u tohoto typu vWCH je ovlivněna schopnost vWF vytvářet dimerní komplex s FVIII. Hladina FVIII je výrazně snížená

U typu 3 se setkáváme s výrazně nízkou hladinou vWF (hodnoty 0-5%), v korelaci s tím dochází ke snížení hladiny FVIII. U homozygotů pozorujeme těžké krvácivé projevy, u heterozygotů není postižení tak výrazné.

K vWCH lze zařadit i získanou formu vWCH, charakterizovanou jeho sníženou hladinou, kterou může vyvolat jiné onemocnění, především onkologického charakteru, ale také např. hypothyreóza, ateroskleróza a některá léčiva. Sníženou hladinu způsobuje jeho zvýšena proteolýza, zvýšená spotřeba, případně protilátky namířené proti molekule vWF. U destičkové formy vWCH je onemocnění způsobeno zvýšenou afinitou destičkového receptoru GpIb k vWF a následnou zvýšenou agregací trombocytů.

 

Laboratorní diagnostika:

·         Počet trombocytů

·         Krvácivost (PFA-100) – test primární hemostázy a případných fyziologických změn v krevním řečišti

·         aPTT – základní koagulační test

·         FVIII – sleduje pokles FVIII

·         vWF:Ag – celkové množství vWF

·         Aktivita ristocetin kofaktoru (vWF:RCo) – funkční aktivita po přídavku antibiotika ristocetinu

·         Vazebná kapacita pro kolagen (vWF:CBA) – sleduje schopnost vWF vázat kolagen

·         Agregační vyšetření po přídavku ristocetinu – funkční test trombocytů i vWF v plazmě pacienta

 

 

Zdroje:

1.     Smejkal P, Matýšková M, Penka M:Von Willebrandova choroba, Vnitř. Lék. 2008; 54 (3):257-264

2.     PECKA M. a kolektiv. Praktická hematologie - laboratorní metody. Český Těšín: Infiniti art, 2010. ISBN 978-80-903871-9-5.

3.     PECKA M. Laboratorní hematologie v přehledu – Fyziologie a patofyziologie hemostázy. Český Těšín: Finidr, 2004. ISBN 80-86682-03-x.