CIK –
cirkulující imunokomplexy Teoretická část Součástí normální funkce imunitního systému organismu
je tvorba imunokomplexů, které vznikají při reakcích antigenu s protilátkou. Navázáním protilátek na antigeny přítomné v
tkáních, volně v plazmě nebo v dalších tělních tekutinách, vznikají tzv. cirkulující imunokomplexy (CIK), které jsou za
normálních okolností odstraňovány retikuloendotelovým systémem. Pokud však dochází k ukládání velkého množství
imunokomplexů ve vaskulárních strukturách, aktivuje se v organismu zánětlivý proces zahájený aktivací komplementové
kaskády. Důsledkem přetrvávajícího zánětu je pak řada chorob, při kterých dochází k poškození tkáně vlastním
imunitním systémem. Tato onemocnění spadají převážně do kategorie systémových autoimunitních chorob. Případná patologická povaha imunokomplexů závisí na mnoha
faktorech, např. na původu antigenu, třídě imunoglobulinu, velikosti komplexů, rychlosti jejich tvorby a také na
funkčním stavu fagocytující složek imunitního systému. Metody stanovení Metody stanovení využívají fyzikálně chemické
vlastnosti imunokomplexů nebo jejich schopnost vázat se na buněčné povrchy.
1.
precipitace s PEG Nejjednodušší metodou je precipitace imunokomplexů
s polyethylenglykolem (PEG). Vzniklý zákal je měřen turbidimetricky. Vyšetření je však velmi nespecifické, neboť
zachytí v podstatě jakýkoliv imunokomplex v séru. Nelze tedy rozlišit specifické patologické komplexy.
2. stanovení CIK na základě vazby na C1q (ELISA) Metodou detekujeme komplexy, které
aktivují komplement. Studie Světové zdravotnické organizace (WHO) doporučuje,
aby bylo měření CIK prováděno nejméně dvěma různými metodami stanovení. Indikace k
vyšetření Orientační a doplňující vyšetření indikované v případě systémových autoimunitních onemocnění
s předpokládanou imunokomplexovou genezí. Orientačně může posloužit ke sledování dynamiky onemocnění.
Interpretace
vysledků Zvýšené koncentrace CIK doprovází počáteční fáze nebo reaktivace imunokomplexových onemocnění
(systémové autoimunity). Jejich výskyt je rovněž přítomen u stavů spojených
s hypergamaglobulinemií. Literatura BARTŮŇKOVÁ, Jiřina a Milan PAULÍK. Vyšetřovací metody v imunologii.
Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 176 s. ISBN 80-247-0691-1.
|