Protilátky spojené
s autoimunitním onemocněním jater Mezi nejčastěji se vyskytující autoimunitní onemocnění jater patří primární
biliární cirhóza (PBC), autoimunitní hepatitida (AIH) a primární sklerozující cholangitida Protilátky proti mitochondriím (AMA) - AMA vyšetřujeme zejména při
podezření na primární biliární cirhózu kdy jsou až v 90 % pozitivní. AMA se mohou rovněž vyskytovat v séru nemocných s
polékovým SLE, systémovou sklerodermií, dermatomyozitidou/polymyozitidou, autoimunitní hepatitidou a cirhózou, polékovým
poškozením jater, idiopatickou plicní fibrózou, lymfomy, syfilidou, Crohnovou chorobou a celiakií. Anti-M2 = antimitochondriální protilátky typu M2 – jsou hlavním antigenem mitochondrií, proti
kterým vznikají protilátky. Jejich základní význam stanovení spočívá v diagnostice primární biliární cirhózy (u 95
% pacientů). Dále se vyskytují u chronických jaterních zánětů (30 %) a u systémové sklerodermie (7 – 25 %). Protilátky jsou namířené proti antigenním determinantám ze skupiny dehydrogenáz 2-oxokyselin (dříve
α-ketokyselin). Do této skupiny patří: - pyruvátdehydrogenázový komplex - vázán na vnitřní mitochondriální membránu
- 2-oxoglutarátdehydrogenázový komplex
- Komplex dehydrogenázy 2-oxokyselin s postranním řetězcem
Anti-gp210
(antigen asociovaný s jadernou membránou) a sp100 (antigen
asociovaný s mnohočetnými nukleárními body) - tyto protilátky nacházíme typicky u pacientů s primární biliární
cirhózou. Stejně jako protilátky proti mitochondriím souvisí se stádiem a závažností onemocnění.
Anti-LKM - Autoprotilátky proti mikrosomům jater a ledvin (LKM – liver
kidney microsomes autoantibodies) vyšetřujeme při podezření na autoimunitní
hepatitidu typu II. Anti-LKM1 = je hlavním antigenem LKM. Výskyt protilátek je asociovaný
s autoimunitními hepatitidou typu II a virovou hepatitidou C. Protilátky u virových hepatitid mají nižší titr než u
hepatitid autoimunitních a jejich pozitivita má validitu především u pacientů dětského věku. LKM1 protilátky rozpoznávají cytochrom P450 mono-oxygenázu.
Anti-LC1 = protilátky proti cytosolovému jaternímu antigenu typu 1 Slouží jako marker autoimunitní hepatitidy typu II (30% pacientů). Výskyt protilátek je spojován
s vyšší aktivitou nemoci a vyskytuje se u osob mladšího věku. Protilátky jsou zaměřené na specifický jaterní enzym
formiminotransferázu cyklodeaminázu. Anti-SLA = protilátky proti rozpustnému jaternímu antigenu Protilátky slouží jako marker autoimunitní hepatitidy typu III. Cílovým antigenem je cytoplazmatická molekula,
jenž má funkci v regulaci biosyntézy proteinů. Protilátky proti hladkému svalu (ASMA) - Protilátky proti hladkým svalům vyšetřujeme při podezření na autoimunitní hepatitidu typu I.a III., avšak pozitivita vyšetření je poměrně
častá i v případech dalších systémových chorob pojiva a při stavech spojených s polyklonální aktivací B-lymfocytů.
Anti-F-actin = protilátky proti F-actinu hladkého svalu F-actin je hlavním antigenem SMA. Protilátky proti F-actinu jsou především
diagnostickým znakem autoimunitní hepatitidy typu I.
Autoimunitní hepatopatie | ANA | a-LKM-1 | a-SLA | a-LC1 | a-F-actin | a-M2 | a-gp210 | a-sp100 | typ I. | + | - | - | | + | - | | | typ II. | - | + | - | + | - | - | | | typ III. |
- | - | + | | +/- | +/- | | | PBC | +/- | - | - | - | - | + | +/- | +/- |
|