Anti-fosfatidylinositol IgG v séru
Anti-fosfatidylinositol IgG (S; arb. konc. [arb.j.] ELISA)

Lokální kód: 829 Zkratka: aPIG
Kód VZP rutina: 91567 Statim:
Kód NČLP 14897

Princip stanovení ELISA
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 5 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do dvou týdnů
Dostupnost statimová: Nejedná se o statimové vyšetření Odezva:

Pokyny k odběru vzorku: Dle udání výrobce nejsou stanoveny zvláštní požadavky na přípravu pacienta před odběrem.
Další možné odběry: Nelze
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 5 den
Stabilita při -20°C 24 týden
Poznámka ke stabilitě K zabránění nesprávných výsledků je třeba, aby séra byla zmražena a rozmražena pouze jednou.

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
1R 99R+ 0,0 9,9 arb.j.
Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: Příbalová informace.
Jednotka: kU/l.

Antifosfolipidové protilátky (APLA)

 

Antifosfolipidové protilátky jsou velmi heterogenní skupinou protilátek, namířenou proti různým fosfolipidovým strukturám. Mohou ovlivňovat pochody na odlišných úrovních koagulační kaskády analogicky tomu, jak se na různých místech krevního srážení uplatňují fosfolipidové povrchy.
V případě infekčních nemocích jsou protilátky obvykle ve tříde IgM. Protilátky, které se uplatňují v patogenetických mechanismech antifosfolipidového syndromu jsou převážně ve třídě IgG
(v některých případech IgA) a jsou namířeny proti negativně nabitým fosfolipidům (např. kardiolipinu, fosfatidy serinu, fosfatidyl inositolu, fosfatidyl etanolaminu, kys. fosfatidové).

Vazba antifosfolipidových protilátek vyžaduje přítomnost proteinového kofaktoru. Nejčastějším kofaktorem je β2-glykoprotein I, protrombin, protein C, protein S, annexin V, tkáňový aktivátor plazminogenu, faktor XII, trombomodulin. V případě antifosfolipidových protilátek  u nemocných s primárním antifosfolipidovým syndromem je terčem protilátkové aktivity právě β2-glykoprotein I a přítomnost fosfolipidových struktur je podružná. Naopak jedná-li se o antifosfolipidové protilátky indukované  např. infekcí, nesehrává β2-glykoprotein I ve vazbě antifosfolipidových protilátek úlohu. Předpokládá se, že vazba fosfolipidů na β2-glykoprotein I způsobí konfirmační změny, při kterých se odhalí imunodominantní epitopy, které jsou rozpoznány antifosfolipidovými protilátkami.

 

Klinické stavy spojené s výskytem antifosfolipidových protilátek

  • autoimunitní onemocnění (antifosfolipidový syndrom, SLE)
  • trombotická onemocnění
  • virové infekce (HIV-1, EBV, HSV, hepatitida B a C)
  • bakteriální infekce (syfilis, lymská borelióza, tuberkulóza)
  • protozoární infekce (toxoplazmóza)
  • nádorové bujení (hematologické malignity)
  • působení léčiv

 

V laboratoři IKEM se vyšetřuje:

  1. anti-kardiolipin screen – IgM, IgG, IgA autoprotilátky proti kardiolipinu

Stanovení IgM protilátek je vhodným indikátorem pro počínající autoimunitní onemocnění, IgG protilátky se vyskytují u progresivních stádií. Stanovení IgA protilátek má zřejmě větší význam u trombózy a ztráty plodu.

 

  1. anti-β2-glykoprotein IgM, IgG – titr protilátek IgG dobře odpovídá klinickému stavu pacienta s trombózou, tromboembolismem a opakovanými ztrátami plodu. Protilátky ve třídě IgM mají výrazný vztah k trombóze a trombocytopenii.

 

  1. anti-fosfatidyl inositol IgM, IgG - protilátky proti fosfatidylinositolu jsou antifosfolipidové protilátky, které jsou namířené proti negativně nabitému fosfatidylinositolu. Jsou asociované s arteriálními a žilními trombózami, s trombocytopenií a s opakovanými potraty. Jejich vyšetřením spolu s antikardiolipinovými protilátkami, protilátkami proti β2-glykoproteinu, fosfatidylserinu zvyšují pravděpodobnost záchytu autoprotilátek proti fosfolipidům.

 

  1. anti-fosfatidyl serin IgM, IgG - protilátky proti fosfatidylserinu jsou protilátky, které se vyskytují u pacientů s antifosfolipidovým syndromem (APS), systémovým lupusem erytematodes, u jejich příbuzných ale i u zdravých jedinců. Tyto protilátky se vyšetřují v nejčastěji v izotypu IgG a IgM.

 

Literatura:

KREJSEK, Jan a Otakar KOPECKÝ. Klinická imunologie. 1. vyd. Hradec Králové: NUCLEUS HK, 2004, s. 595-596. ISBN 808622550x.

Příbalové letáky