Anti-F-aktin v séru
Anti-F-aktin IgG (S; arb. konc. [Av] *)

Lokální kód: 860 Zkratka: ACTI
Kód VZP rutina: 91399 Statim:
Kód NČLP 14892

Princip stanovení Imunoblot
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 5 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do týdne
Dostupnost statimová: Nejedná se o statimové vyšetření Odezva:

Pokyny k odběru vzorku: Dle udání výrobce nejsou stanoveny zvláštní požadavky na přípravu pacienta před odběrem.
Další možné odběry: Nelze
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 5 den
Stabilita při -20°C 12 týden
Poznámka ke stabilitě K zabránění nesprávných výsledků je třeba, aby séra byla zmražena a rozmražena pouze jednou.

Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: Příbalová informace.
Jednotka: Kvalitativní hodnocení.

Protilátky spojené s autoimunitním onemocněním jater

 

Protilátky proti mitochondriím (AMA) - AMA vyšetřujeme zejména při podezření na primární biliární cirhózu, kdy jsou až v 90 % pozitivní. AMA se mohou rovněž vyskytovat v séru nemocných s polékovým SLE, systémovou sklerodermií, dermatomyozitidou/polymyozitidou, autoimunitní hepatitidou a cirhózou, polékovým poškozením jater, idiopatickou plicní fibrózou, lymfomy, syfilidou, Crohnovou chorobou a celiakií.

 

anti-M2 = antimitochondriální protilátky typu M2 – jsou hlavním antigenem mitochondrií, proti kterým vznikají protilátky. Jejich základní význam stanovení spočívá v diagnostice primární biliární cirhózy (u 95 % pacientů). Dále se vyskytují u chronických jaterních zánětů (30 %) a u systémové sklerodermie (7 – 25 %).

Protilátky jsou namířené proti antigenním determinantám ze skupiny dehydrogenáz 2-oxokyselin (dříve α-ketokyselin).

Do této skupiny patří:

  • pyruvátdehydrogenázový komplex - vázán na vnitřní mitochondriální membránu
  • 2-oxoglutarátdehydrogenázový komplex
  • Komplex dehydrogenázy 2-oxokyselin s postranním řetězcem

 

Anti-LKM - Autoprotilátky proti mikrosomům jater a ledvin (LKM – liver kidney microsomes autoantibodies) vyšetřujeme při podezření na autoimunitní hepatitidu typu II.

 

anti-LKM1 = je hlavním antigenem LKM.

Výskyt protilátek je asociovaný s autoimunitními hepatitidou typu II a virovou hepatitidou C. Protilátky u virových hepatitid mají nižší titr než u hepatitid autoimunitních a jejich pozitivita má validitu především u pacientů dětského věku. 

LKM1 protilátky rozpoznávají cytochrom P450 mono-oxygenázu.

 

anti-LC1 = protilátky proti cytosolovému jaternímu antigenu typu 1

Slouží jako marker autoimunitní hepatitidy typu II (30% pacientů). Výskyt protilátek je spojován s vyšší aktivitou nemoci a vyskytuje se u osob mladšího věku. Protilátky jsou zaměřené na specifický jaterní enzym formiminotransferázu cyklodeaminázu.

 

anti-SLA = protilátky proti rozpustnému jaternímu antigenu

Protilátky slouží jako marker autoimunitní hepatitidy typu III. Cílovým antigenem je cytoplazmatická molekula, jenž má funkci v regulaci biosyntézy proteinů.

 

Protilátky proti hladkému svalu (ASMA) -

Protilátky proti hladkým svalům vyšetřujeme při podezření na autoimunitní hepatitidu typu I.a III., avšak pozitivita vyšetření je poměrně častá i v případech dalších systémových chorob pojiva a při stavech spojených s polyklonální aktivací B-lymfocytů.

 

anti-F-actin = protilátky proti F-actinu hladkého svalu

F-actin je hlavním antigenem SMA. Protilátky proti F-actinu jsou především diagnostickým znakem autoimunitní hepatitidy typu I.

 

Autoimunitní hepatitida

ANA

a-LKM-1

a-SLA

a-LC1

a-F-actin

a-M2

typ I.

+

-

-

 

+

-

typ II.

-

+

-

+

-

-

typ III.

-

-

+

 

+/-

+/-