Anti-ENA screening v séru
Anti-ENA screening (S; přítomnost [-] ELISA)

Lokální kód: 791 Zkratka: ENAs
Kód VZP rutina: 91261 Statim:
Kód NČLP 13425

Princip stanovení CIA
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 5 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do dvou týdnů
Dostupnost statimová: Nejedná se o statimové vyšetření Odezva:

Pokyny k odběru vzorku: Dle udání výrobce nejsou stanoveny zvláštní požadavky na přípravu pacienta před odběrem.
Další možné odběry: Nelze
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 20-25°C 8 hodina
Stabilita při 4-8°C 2 den
Stabilita při -20°C 12 týden
Poznámka ke stabilitě K zabránění nesprávných výsledků je třeba, aby séra byla zmražena a rozmražena pouze jednou.

Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: Příbalová informace.
Jednotka: Semikvantitativní hodnocení.

Jednotlivé parametry: ENA profil

 

Protilátky proti ENA

 

Protilátky proti extrahovatelným jaderným antigenům jsou namířeny proti různým komponentům buněčného jádra. Patří mezi ně nukleové kyseliny, bílkoviny buněčného jádra a ribonukleoproteiny. Představují charakteristický nález u mnoha onemocnění, zvláště těch revmatických. Četnost (prevalence) antijaderných protilátek u zánětlivých revmatických onemocnění se pohybuje mezi 20 % a 100 %, nejnižší je pak četnost u revmatoidní artritidy, mezi 20 % a 40 %. Proto je diferenciální ANA diagnostika nenahraditelná, pokud jde o indentifikaci jednotlivých revmatických onemocnění, a velmi užitečná při diagnóze dalších autoimunitních onemocnění.

Revmatická onemocnění:

- Sharpův syndrom (smíšené onemocnění pojivových tkání = MCTD),

- systémový lupus erythematosus (SLE),

- Sjögrenův syndrom (primární Sjögrenův syndrom),

- systémová skleróza (systémová skleroderma, SSc),

- omezená forma systémové sklerózy (CREST syndrom),

- poly-/dermatomyositis,

- revmatoidní artritida.

 

Tato onemocnění jsou charakteristická přítomností jedné nebo více autoprotilátek proti ENA, jak je shrnuto v následující tabulce:

 

Specificita autoprotilátky

Hlavní onemocnění s autoprotilátkou spojené

% výskytu

RNP

MCTD

SLE

Systemická skleróza

Poly-dermatomyositis

95-100

15-40

2-12

12-16

Sm

SLE

5-40

SSA/Ro

Sjögrenův syndrom

SLE

Neonatální lupus

40-95

20-60

95-100

SSB/La

Sjögrenův syndrom

SLE

Neonatální lupus

40-95

10-20

75

Scl-70

Systémová skleróza, difúzní forma

Systémová skleróza, omezená forma (CREST)

Primární Raynaudova choroba

40-65

5-15

*

PM-Scl

Syndrom překrývání zahrnující systémovou sklerózu Polymyositida/syndrome překrývání se systémovou sklerózou

Systémová skleróza (anti-PM-Scl75 pozitivní)

Systémová skleróza (anti-PM-Scl100 pozitivní)

10-20

18                

 

10

7

Jo-1

Polymyositida/dermatomyositis

25-35

Centroméra

Systémová skleróza, difúzní forma

Systémová skleróza, omezená forma (CREST)

Primární biliární cirhóza

8

80-95

10-30

PCNA

SLE

7

dsDNA

SLE

70

Jo-1

Polymyositida

18-36

 

Antigeny:

  • nRNP a Sm

patří do skupiny malých ribonukleoproteinů (snRNP, malé jaderné ribonukleoproteiny), které sestávají z RNA o nízké molekulové hmotnosti s vysokým obsahem uridinu (U-RNA) v komplexu s různými proteiny (molekulová hmotnost 9-70 kDa). RNA komponent je označen U1 až U6 v  závislosti na chování při chromatografii. Mimo partikulární RNA obsahují částice U-nRNP

šest různých jaderných proteinů (B, B', D, E, F, G), U1-nRNP dále obsahuje částicově specifické

proteiny (70K, A, C). Protilátky proti U1-nRNP jsou zaměřeny proti jednomu či více částicově specifickým proteinům 70K, A nebo C. Naproti tomu mohou protilátky proti Sm také reagovat s jedním nebo více jadernými proteiny. U-nRNP částice se podílejí na spojování pre-mRNA (pre-messenger RNA) – oddělují nekódující mRNA sekvence (introny) a vkládají kódující mRNA sekvence (exony), a znovu tak vytvářejí messenger RNA.

 

Klinický význam (nRNP):

Sharpův syndrom (95 – 100%)

Systémový lupus erythematosus (SLE) (15-40%)

Systémová skleróza (2-12%)

Poly-/dermatomyositis (12-16%)

 

Protilátky jsou zaměřeny výhradně proti hlavním proteinům A, C a 70kD U1-nRNP. Vysoký titr protilátek proti U1-nRNP se senzitivitou 95 % až 100 % při stanovení autoprotilátek proti nRNP/Sm je charakteristickým markerem Sharpova syndromu, multisymptomatického a multiformního smíšeného onemocnění pojivových tkání, kombinujícího charakteristické prvky revmatoidní artritidy, SLE, systémové slerózy a polymyositidy. Dosud není jasné, zda se jedná o samostatné onemocnění. Titr protilátek koreluje s aktivitou onemocnění. Protilátky proti U1-nRNP lze také nalézt u pacientů se SLE (15 %-40 %), systémovou sklerózou (2 %-12 %) a polymyositidou (12 %-16 %).

 

Klinický význam (Sm):

Systémový lupus erythematosus (SLE) (5-40%)

 

Protilátky proti Sm jsou vysoce specifické (přes 90 %) pro SLE a lze je najít u 5 %-40 % pacientů.  Spolu s protilátkami proti dsDNA je možné je považovat za patognomonické pro toto onemocnění.

Prevalence u bělochů dosahuje 5 %-10 %. U jiných etnik je mnohem vyšší, např. u Arabů (20 %-42 %), Číňanů (asi 30 %) nebo Afričanů (asi 30 %). Proto dosahuje prevalence uváděná v mnoha amerických studiích 20 %-40 %.

 

  • SS-A (Ro-60) a Ro-52

Nativní SS-A antigen je malý ribonukleoprotein složený z jedné z pěti RNA molekul (Y1, Y2, Y3, Y4 nebo Y5 RNA; 80-112 báze) a 60 kDa proteinu. SS-A pásek testu EUROLINE sestává z nativního SS-A antigenu. 52 kDa protein (52 kDa) je také asociován s SS-A/Ro komplexem, ale zda je tato bílkovina součástí SS-A/Ro komplexu, je v literatuře předmětem kontroverze.

 

Izolované reakce protilátek s Ro-52 se nevyhodnocují jako anti-SS-A pozitivní ani jako specifické pro SLE či Sjögrenův syndrom, protože se mohou objevovat u mnoha různých autoimunitních onemocnění.

 

Klinický význam:

Sjögrenův syndrom (40-95%)

Systémový lupus erythematosus (SLE) (20-60%)

Neonatální lupus erythematosus (95-100%)

 

Protilátky proti SS-A jsou zaměřeny proti 60 kDa podjednotce a jsou asociovány s různými autoimunitními onemocněními. Nejběžněji se objevují u pacientů se Sjögrenovým syndromem (40 -

95 % případů), ale také u SLE (20 %-60 %), primární biliární cirhózy (20 %) a příležitostně u autoimunitní hepatitis a virové hepatitis. Mimo to lze protilátky proti SS-A najít prakticky u 100 % případů neonatálního lupus erythematosus (neonatální SLE syndrom). Přenášejí se diaplacentálně na plod a způsobují zánětlivé reakce, a také kongenitální AV blokádu, je-li matka pozitivní na anti-SS-A a zvláště tehdy, jsou-li přítomny také anti-SS-B (Anti-La). Diferenciace anti-SS-A protilátek od protilátek proti tzv. Ro52 antigenu (52 kDa protein, RING dependentní E3 ligáza) má rozhodující diagnosickou důležitost, protože protilátky proti Ro-52 nejsou onemocnění specifické. Lze je totiž detekovat také u myositidy, systémové sklerózy, jiných kolagenóz, neonatálního lupus erythematosus, primární biliární cirhózy, autoimunitní hepatitidy a virové hepatitidy.

 

  • SS-B

SS-B antigen je fosfoprotein o molekulové hmotnosti 48 kDa. Funguje v buněčném jádru jako pomocný protein pro RNA polymerázu III.

 

Klinický význam:

Sjögrenův syndrom (40-95%)

Systémový lupus erythematosus (SLE) (10-20%)

Neonatální lupus erythematosus (75%)

 

Protilátky proti SS-B nalezneme téměř výhradně u žen (29:1) v případě Sjögrenova syndromu (40 %-95 %), SLE (10 %-20 %) a neonatálního lupus erythematosus (75 %). U Sjögrenova syndromu se objevují hlavně kombinace protilátek SS-A a SS-B.

 

  • Scl-70

Scl-70 antigen byl identifikován jako enzym DNA topoizomeráza-I. Molekulová hmotnost nativního

antigenu je 100 kDa. DNA Topoizomeráza-I je umístěna v nukleoplazmě a ve zvláště vysoké koncentraci v jadérku. Tento enzym se podílí na replikaci a transkripci dvojité spirály DNA.

 

Klinický význam:

Systémová skleróza (25-75 %)

– difúzní forma (40-65 %)

– limitovaná forma (5-15 %)

 

Systémová skleróza (SSc) se může projevovat ve dvou formách, které není vždy možné jasně rozlišit: difúzní kožní a omezená kožní forma. Protilátky proti Scl-70 jsou detekovány u 25 %-75 % pacientů se SSc, zatímco prevalence je u difúzní formy 40 %-65 % a u omezené formy 5 %-15 %.

 

  • PM-Scl

PM-Scl antigen je komplexem 11-16 polypeptidů o molekulové hmotnosti mezi 20 a 110 kDa. Hlavními antigeny jsou dva polypeptidy o 75 a 100 kDa, známé jako PM-Scl75 a PM-Scl100.      90-98 % pozitivních sér na PM-Scl autoprotilátky reaguje s PM-Scl100 a 50-63 % s PM-Scl75. Tyto dva antigeny jsou na sobě nezávislé a nevykazují žádnou zkříženou reaktivitu. PM-Scl je lokalizován převážně v jadércích, objevuje se však také v nukleoplazmě. Funkce polypeptidového komplexu nebyla dosud plně vysvětlena. Existuje podezření, že PM-Scl hraje roli při splétání 5,85 rRNA a některých U-snRNA.

 

Klinický význam:

Syndrom překrývání zahrnující systémovou sklerózu (10-20 %)

Polymyositida/syndrome překrývání se systémovou sklerózou (18 %)

Systémová skleróza (anti-PM-Scl75 pozitivní) (10 %)

Systémová skleróza (anti-PM-Scl100 pozitivní) (7 %)

 

  • Jo-1

Jo-1 antigen je identický s Histidyl-tRNA syntetázou, cytoplazmatickým fosfoproteinem o molekulové hmotnosti 50 kDa. Připojuje aminokyselinu histidin v cytoplazmě k její příslušné tRNA.

 

Klinický význam:

Polymyositis/dermatomyositis (25-35 %)

 

Protilátky proti Jo-1 se vyskytují při polymyositidě a dermatomyositidě s prevalencí 25 %-35 %. Často jsou asociovány se současnou intersticiální fibrózou plicní/fibrózní alveolitidy.

 

  • Centroméra

Čtyři různé proteiny byly identifikovány jako centromerové autoantigeny: centromerový protein-A

(17 kDa), centromerový protein-B (80 kDa), centromerový protein-C (140 kDa) a centromerový protein-D (50 kDa). Všechna séra obsahující na základě nepřímých imunofluorescenčních testů anti-centromerové protilátky reagují alespoň s centromerovým proteinem B.

 

Klinický význam:

Systémová skleróza, omezená forma (80-95 %)

Systémová skleróza, difúzní forma (8 %)

Primární biliární cirhóza (10 %-30 %)

 

Protilátky proti centromerám (anti-centromere antibodies = ACA) jsou asociovány s omezenou formou systémové sklerózy a lze je najít u 80 %-95 % pacientů. Bývají detekovány pouze u 8 % pacientů s difúzní formou, ale objevují se také u 10 %-30 % pacientů trpících primární biliární cirhózou.

 

  • PCNA

PCNA – proliferační antigen buněčného jádra – objevuje se v závislosti na buněčném cyklu s molekulovou hmotností 36 kDa. Aktivní, trimerová forma je kofaktorem DNA polymeráz a podílí se na regulaci opravy DNA. Při nepřímé imunofluorescenci na HEp-2 buňkách vyvolají autoprotilátky proti PCNA obraz zvaný cyklin I.

 

Klinický význam:

Systémový lupus erythematosus (SLE) (3 %)

 

  • DNA

Protilátky proti DNAse dělí na dva různé typy: Protilátky proti nativní, dvouvláknové DNA (dsDNA) a protilátky proti denaturované, jednovláknové DNA. Protilátky definované jako reaktivní s dsDNA

rozeznávají převážně epitopy v deoxyribóza-fosfátové páteři dvojité spirály, a jsou proto reaktivní jak s dvouvláknovou, tak s jednovláknovou DNA. Na druhou stranu protilátky definované jako reagující s ssDNA rozpoznávají polymery purinových a pyrimidinových bází, které nejsou přístupné u dvouvláknové formy.

 

Klinický význam:

Systémový lupus erythematosus (SLE) (40-90 %)

 

  • Nukleosomy

Nukleosomy jsou vysoce organizované funkční podjednotky chromozomů, sestávající z histonů (typy H1, H2A, H2B, H3 ad H4) a dsDNA. Jejich střed se skládá z H3-H3-H4-H4 tetrameru, který je ze dvou stran obklopen H2A-H2B dimerem. Tato základní částice histonu je obklopena dvěma závity dvoušroubovice DNA (celkem 146 bázových párů). Nukleosomy jsou spojeny v řadě jako perlový náhrdelník, DNA (spojovací DNA) je asociována s histonem H1 v oblasti spojení.

 

Klinický význam:

Systémový lupus erythematosus (SLE) (40-70 %)

 

  • Histony

Histony jsou základní DNA asociované proteiny o molekulové hmotnosti od 11,2 kDa do 21,5 kDa.

Jejich funkcí je stabilizovat dvoušroubovici DNA, a také mohou hrát roli v genetické regulaci organizmu. Existuje pět různých typů histonů: H1, H2A, H2B, H3, a H4. Histony jsou spojeny s vysoce organizovanou nukleosomální strukturou formující DNA.

 

Klinický význam:

Léky vyvolaný lupus erythematosus (95-100 %)

Systémový lupus erythematosus (SLE) (50 %)

Revmatoidní artritida (15-50 %)

 

Autoprotilátky se mohou tvořit proti všem pěti typům histonů. Nejčastější jsou protilátky proti H1 a H2B. Představují konstantní nález u lékově vyvolaného (procainamide, hydralazine, isoniazide aj.)

lupus erythematosus (95 %). Při dlouhodobé terapii se asi u 50 %-75 % pacientů léčených procainamidem a 25 %-30 % pacientů léčených hydralazinem vyvinou anti-jaderné protilátky bez SLE příznaků. U třetiny těchto pacientů se vyskytují protilátky proti histonům a po různé délce  léčby se u nich objevují klinické známky lékově navozeného lupus erythematosus: polyartralgie, pleuritida, perikarditida. Protilátky proti jádru persistují léta po vysazení léků a opadnutí příznaků. Protilátky proti histonům se objevují také u asi 50 % pacientů s léky nenavozným lupus erythematosus a u 5 %-50 % pacientů trpících revmatoidní artritidou.

 

  • Ribozomální P-protein

Ribozomální P-protein se skládá ze 3 proteinů 60S-podjednotky ribozomů. Tyto proteiny se nazývají P0 (molekulová hmotnost 38 kDa), P1 (19 kDa) a P2 (17 kDa). Hlavní antigenový epitop je umístěn na karboxy terminusu a obsahuje identickou sekvenci 17 aminokyselin uvnitř všech tří proteinů.

 

Klinický význam:

Systémový lupus erythematosus (SLE) (10 %)

 

  • AMA-M2

E2 enzym a protein X komplexu pyruvát dehydrogenáza jsou hlavními anti-mitochondriálními M2 antigeny.

 

Klinický význam:

Primární biliární cirhóza jater (> 90 %)

 

Vysoké titry protilátek proti M2 (AMA-M2) jsou charakteristické pro primární biliární cirhózu jater (PBC), a tak jsou E2 enzym a protein X komplexu pyruvát dehydrogenáza preferovanými antigeny. PBC je imunitně zprostředkované chronické, zánětlivé, cholestatické onemocnění jater neznámé etiologie. Tímto onemocněním trpí převážně ženy (> 90 %) a nejvíce případů se objevuje ve věku mezi 40 a 60 lety. Výskyt PBC v různých částech světa se odhaduje na 4 až 31 případů/milion obyvatel ročně.