Amoniak v plazmě
Amoniak (P; látková konc. [µmol/l] abs. spektrofotometrie)

Lokální kód: 22 Zkratka: amon
Kód VZP rutina: Statim: 81341
Kód NČLP 10849
Synonyma: NH3
Amm

Princip stanovení Glutamátdehydrogenázová reakce (spektrofotometrie)
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast s K3EDTA (Vacuette: fialový uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost statimová: Denně, 24 hodin Odezva: Do 1 hodiny od doručení materiálu
Poznámka k dostupnosti a odezvě: Vzhledem k podmínkám preanalytické fáze je vyšetření vždy statimové.

Pokyny k odběru vzorku: Ihned po odběru uzavřete a transportujte na tajícím ledu tak, aby analýza byla provedena, co nejdříve po odběru.
Další možné odběry: Li-Hep, Na-Hep, ale musí být transportovány na ledu!!!
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr krve
Pokyny k transportu: Transport je možný pouze na tajícím ledu !!!!
Doplňující klinické informace pro laboratoř: Před odběrem by pacient neměl kouřit.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Odběrová zkumavka musí být po odběru ihned uskladněna na tajícím ledu.
Co nejrychleji zcentrifugovat a separovat plazmu od erytrocytů.
Test nelze provést v případě, že se nedodrží podmínky preanalytické fáze – odběr a transport materiálu.
Amoniak nelze stanovit v hemolytickém vzorku.
Chránit vzorek od možné kontaminace při kouření!
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 2 hodina
Stabilita při -20°C 3 týden
Poznámka ke stabilitě Stabilita NH3 je možná u separovaného vzorku plazmy od erytrocytů (po centrifugaci) jen po dobu 2 hodin.

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
1M 99R+ 18,0 72,0 µmol/l
Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí - příbalová informace

 

 

P - Amoniak

 

Charakteristika

Amoniak se za normálních podmínek vyskytuje jako bezbarvý dráždivý plyn. V lidském těle vzniká amoniak hlavně odbouráváním proteinů - je odpadním produktem aminodusíku aminokyselin, vzniká ve všech orgánech a je produktem střevních bakterií. Jde o neurotoxickou látku, která je za fyziologických podmínek detoxikována hlavně v játrech tvorbou urey (močovinový cyklus), částečně také syntézou glutaminu (i extrahepatálně). Většina extrahepatálně syntetizovaného amoniaku je v krevní plazmě přítomna v netoxické formě, vázaná v molekulách glutaminu a alaninu. Amoniak je vylučován močí převážně jako urea, ale také jako amonný kation, vznikající v ledvinách hydrolýzou glutaminu.

Při poklesu funkčního jaterního parenchymu klesá schopnost jater syntetizovat ureu a zajistit tak adekvátní detoxikaci vznikajícího amoniaku. Hyperammonémie je dále zhoršována portosystémovými zkraty při portální hypertenzi.

 

Vztah k analytickým parametrům

Kritická diference relativní (Z=1,96, reálný CVa)

12,4 %

Poločas eliminace

Není udáván.

 

Indikace vyšetření

Hepatopatie v terminální fázi. Diferenciální diagnostika poruch vědomí.

 

Výpovědní hodnota

 

·         Hyperammonémie je nejčastéji získáná (jaterní insuficience), vzácněji vrozená (porucha enzymů ureosyntetického cyklu, metabolismu pyruvátu a oxidace mastných kyselin)

·         Mezi další vzácné příčiny hyperammonémie paří vysokodávková chemoterapie, farmakoterapie vlaproátem a Reyův syndrom.

·         Příčinou hyperammonémie můžou být i recidivující a chronické močové infekce s masivní kolonizací bakteriemi schopnými štěpit ureu (P.mirabilis).Vétšinou se jedná o pacienty s preexistující anomálií distálních močových cest.

·         Klinické příznaky jaterní encefalopatie lze očekávat při koncentraci amoniaku nad 88 µmol/l. Komatózní stav je ve většině případů přítomen při koncentracích nad 176 µmol/l.

·         Přibližně 10% pacientů s jaterní encefalopatií nemá hyperammonémii.

 

Zdroje informací:

L.Thomas, Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books, 1998