Eosin. řada KD
Eozinofilní řada - BM (Krev. buňky-kostní dřeň; num. podíl [%] mikroskop. (světlo))

Lokální kód: 483 Zkratka: eoKD
Kód NČLP 09520

Princip stanovení Světelná mikroskopie
Odebíraný materiál: Kostní dřeň
Odběr do: Plast s K3EDTA (Vacuette: fialový uzávěr)
Odebrané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Jen po předchozí domluvě Odezva: Po dohodě
Dostupnost statimová: Jen po předchozí domluvě Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě: Výsledek je dostupný po zpracování a zhodnocení lékařem se specializací pro klinickou hematologii. Vyšetření nelze provést bez informovaného souhlasu pacienta!

Pokyny k odběru vzorku: Aspirát kostní dřeně se u dospělých získává punkcí z manubria sterni, v oblasti 2.-3. mezižebří, nebo punkcí spina iliaca posterior superior kosti kyčelní. Zákrok provádíme po místním znecitlivění (inj. 10 ml 1% Mesocainu) speciální punkční jehlou o světlosti 1 - 2 mm. Před punkcí je nutno očistit kůži dezinfekčním prostředkem. Po znecitlivění se punkční jehlou s mandrénem propíchne skrze kůži podkoží a hrudní kost. Hrot jehly se tak dostává do dřeňového prostoru, odkud se prudce nasaje kostní dřeň v množství potřebném pro jednotlivá vyšetření (zhotovujeme nátěry, materiál je dále vhodné zaslat k imunofenotypizačnímu a cytogenetickému, případně molekulárně-genetickému vyšetření). Vzorky KD k cytomorfologickému hodnocení se provádějí nátěrem na sklíčka, která se ponechají volně oschnout na vzduchu. Následně jsou obarvena (panoptické barvení, případně i jiné - dle určení hematologa).
Vyšetření nelze provést bez informovaného souhlasu pacienta a bez indikace hematologa!
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Hematologická vyšetření
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Maximální čas od získání do zpracování 7 den při 21 °C
Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nátěry kostní dřeně je nutné vytvořit ihned. Po zaschnutí je nutné je přenášet a uchovávat v uzavřeném boxu, aby se na ně nenachytaly prachové částice.
Stabilita vzorků
Stabilita při 20-25°C 5 rok
Stabilita při -20°C
Poznámka ke stabilitě Nátěry se uchovávají po fixaci a barvení při pokojové teplotě po dobu doporučenou Laboratorní sekcí ČHS ČLS JEP.

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
1D 99R+ 0.00 5.00 %
Základní informace k analytu:

Myelogram odpovídá poměrnému zastoupení jednotlivých buněk v kostní dřeni. Jeho hodnocení obsahuje údaj o počtu hodnocených buněk, jejich poměrné zastoupení, výstižný popis jednotlivých vývojových řad (jejich přítomnost či nepřítomnost), případné morfologické změny a jejich upřesnění. Hodnocení musí obsahovat závěr, ve kterém je uvedená diagnóza, podezření na diagnózu, či diagnostická rozvaha. Hodnocení by mělo obsahovat i případné doporučení na provedení dalších laboratorních vyšetření. V případě odchylek v nátěru sternální punkce (příměs periferní krve, hypo, resp. hypercelulární aspirát apod) by toto mělo být v konečném hodnocení rovněž uvedeno.

 

V průběhu hodnocení nátěru sternální punkce se procentuálně vyhodnocují tyto řady:

 

Červená řada v nátěru sternální punkce vyjadřuje početní zastoupení buněk červené řady ve všech hodnocených buňkách kostní dřeně vyjádřené v procentech.

Proerytroblast je prvním morfologicky odlišitelným buněčným typem normoblastové vývojové řady. Dalšími morfologickými typy jsou bazofilní normoblast, polychromatofilní a oxyfilní normoblast. Zvýšený nález prekurzorů červené řady se zjišťuje u stavů, u kterých dochází k aktivaci červené krvetvorby (hemolytické anémie a pod), snížený počet u stavů spojených s útlumem krvetvorby. V procesu vývoje erytrocytu z prekurzorů dochází k zmenšování velikosti buňky, struktura jádra, která je v ranních stádiích jemná a jádro může obsahovat jadérka, postupně mění svou denzitu až po pyknotické jádro u oxyfilního normoblastu, které je pak z buňky vypuzeno. Prekurzory postupně, s přibývajícím hemoglobinem, mění barvu cytoplazmy od silně bazofilní až po šedorůžovou.

 

ery.jpg

Obr. č. 1: Vývoj erytrocytu, zdroj: medcell.med.yale.edu

 

 

Megaloblastová řada v nátěru sternální punkce vyjadřuje početní zastoupení buněk megaloblastové přestavby ve všech hodnocených buňkách kostní dřeně vyjádřené v procentech.

Promegaloblasty, polychromatofilní megaloblasty a oxyfilní megaloblasty se tvoří v kostní dřeni u stavů s nedostatkem vitaminu B12 a kyseliny listové. U těchto stavů dochází ke snížené tvorbě thymidinových bází. V buňkách dochází k tzv. megaloblastové přestavbě. Ta má za následek opožděný vývoj jádra za vývojem cytoplazmy. Promegaloblasty se nachází u perniciozní anémie, případně u stavů s poklesem příjmu vitaminu B12 a kyseliny listové.

 

Výskyt červených mitóz upozorňuje na proliferační schopnost jednotlivých buněčných forem červené řady. Zvýšený nález se zjišťuje u stavů s výraznou proliferací červené řady, snížený počet u stavů spojených s aplásií kostní dřeně.

 

Granulocytární řada v nátěru sternální punkce vyjadřuje početní zastoupení buněk granulocytární řady ve všech hodnocených buňkách kostní dřeně vyjádřené v procentech.

Myeloblast je prvním morfologicky odlišitelným buněčným typem granulocytové vývojové řady. Chromatin jádra je velmi jemný, obsahuje jadérka. Cytoplazma tvoří úzký lem a je silně bazofilní, většinou bez granulace. Myeloblast se dále vyvíjí v promyelocyt, který má již hutnější charakter jádra, jadérka jsou často zachována, cytoplazma obsahuje velké množství nespecifických azurofilních granul modré až fialové barvy. Charakteristické bývá perinukleární projasnění. U patologických promyelocytů mohou být zastiženy změny granulace, granula mohou splývat v endoplazmatickém retikulu do tyčí (Auerovy tyče), které mohou tvořit až snopce. Tento nález je patrný již u blastů. Výskyt těchto takzvaných fagot cells je charakteristický pro promyelocytární leukemii. Dalšími vývojovými stádiemi jsou myelocyt, metamyelocyt, tyč a segment. Charakteristickým rysem maturace granulocytární řady je postupná kondenzace chromatinu jádra, ztráta jadérek, změna barvy cytoplazmy a tvorba specifických sekundárních granul (v stádiu myelocytu):

·         neutrofilní (růžová barva granul),

·         eozinofilní (oranžová barva granul),

·         bazofilní (modrofialová až modročerná granula).

 

Metamyelocyt má jádro ledvinovité, uložené excentricky, tyč již mívá často jádro tvaru tyčky zahnuté do písmena S nebo C. Pro zařazení buňky do kategorie segment je nutné, aby bylo jádro tvořeno 2‑5 segmenty, které jsou spojené různě silnými můstky, přičemž tloušťka můstku nepřesahuje polovinu nejširšího místa v jádře.

Zvýšený nález granulocytů je častý u stavů, u kterých dochází ke stimulaci bílé řady (infekce, záněty a pod) nebo aktivaci bílé krvetvorby (reaktivní stavy, hemoblastózy a pod), snížený počet se nachází u stavů spojených s poruchami imunity nebo s útlumem krvetvorby.

 

Morfologie eozinofilních myelocytů, metamyelocytů a tyčí je velmi podobná elementům neutrofilní řady, s výjimkou sekundárních granul, které mají charakteristickou oranžovou barvu. Eozinofilní segmenty mají jádro složené většinou z pouze 2 částí spojených můstkem (tvar brýlí, činky…). 

Zvýšený nález eozinofilních prekurzorů lze najít u stavů, u kterých dochází k aktivaci bílé krvetvorby (reaktivní stavy, některé hemoblastózy a pod), snížený počet se nachází u stavů spojených s útlumem krvetvorby. Zvýšený nález eozinofilních tyčí a segmentů se nachází u alergických a parazitárních onemocnění, výjimečné u některých bakteriálních infekcí, snížený počet se nachází u prudkých a těžkých infekcí (břišní tyfus).

 

Prekurzory bazofilních granulocytů (myelocyt, metamyelocyt, tyč) se od jiných granulocytů liší přítomnosti četných granul charakteristické modrofialové až modročerné barvy. Bazofilní segment má členité, často laločnaté jádro, které bývá překryto hojnými bazofilními granulemi. Tato granula jsou rozpustná ve vodě, někdy může dojít v procesu barvení nátěru k jejich vymytí a jádro je tak lépe patrné. Zvýšený nález bazofilních myelocytů a metamyelocytů se nachází u myeloproliferativních stavů (chronická myeloidní leukemie, polycytemia vera a pod), snížený počet se nachází u stavů spojených s útlumem krvetvorby, nemá diagnostický význam. Zvýšený nález bazofilních tyčí a segmentů se zjišťuje u některých alergických reakcí (i polékových) a u některých infekcí (spalničky, plané neštovice), dále u myeloproliferativních stavů (chronická myeloidní leukemie, polycytemia vera a pod), snížený počet se nachází u stavů spojených s útlumem krvetvorby, nemá diagnostický význam.

 

g-granulo.gif

Obr. č. 2.: Granulopoéza, zdroj: www.tau.ac.il

 

eo-baso.png

Obr. č. 3.: Eosinofil, bazofil, zdroj: AnaliskesATLM

 

Poměr granulocytární řady k červené řadě v nátěru kostní dřeně nás informuje o proliferační aktivitě těchto řad.

 

Výskyt bílých mitóz upozorňuje na proliferační schopnost jednotlivých buněčných forem granulocytární řady. Zvýšený nález se zjišťuje u stavů s výraznou proliferací bílé řady, snížený počet se nachází u stavů spojených s aplásií kostní dřeně.

 

Monocytová vývojová řada

Monocyt je efektorovou buňkou monocytové vývojové řady. Zvýšený nález monocytů se může vyskytovat u infekcí (tuberkulóza, brucelosa a pod) a u některých hematologických nemocí (myelodysplastický syndrom, chronická myelomonocytární leukemie a pod). Snížený počet se nachází po podání některých léků (kortikoidy) a u stavů spojených s útlumem krvetvorby. První identifikovatelný element monocytární řady je monoblast s kulatým až oválným jádrem, jemným chromatinem a patrnými jadérky. S postupným zráním elementů přes promonocyt až po monocyt dochází k zhrubnutí chromatinu, jádro má laločnatý tvar nebo je přeložené, cytoplazma je šedomodrá, může obsahovat jemnou azurofilní granulaci, často obsahuje vakuoly.

 

mono.jpg

Obr. č. 4.: Monocytární vývojová řada, zdroj: EYDT

 

 

Lymfocytární vývojová řada

Lymfocyty mají v imunitním systému zásadní funkci, proto je jejich vývoj poměrně složitý. Lymfoidní buňky se v průběhu svého vývoje v primárních orgánech imunitního systému (kostní dřeň a thymus) diferencují na B a T-lymfocyty, které mají pestrou morfologickou i funkční variabilitu a flexibilitu. Primární orgány imunitního systému opouští jako naivní lymfocyty a po kontaktu s antigenem se diferencují do finálních efektorových buněk.

Lymfocyt je efektorovou buňkou lymfoidní řady. Zvýšený nález lymfocytů se může vyskytovat u infekcí virových (infekční mononukleóza, hepatitidy, HIV) či bakteriálních (tuberkulóza, brucelosa) a dále u některých alergií. Snížený počet se nachází po podání některých léků (kortikoidy, cytostatika) či toxických látek a u některých infekcí (AIDS) či stavů spojených s útlumem krvetvorby. Prvním morfologicky odlišitelným elementem v kostní dřeni je lymfoblast. Má kulaté nebo oválné jádro s jadérky, jemný pěnovitý chromatin, bazofilní cytoplazma bez granulace často tvoří úzký lem kolem jádra. U prolymfocytu je chromatin hrubší, cytoplazma je již méně bazofilní a bohatší, jádro obsahuje prominující jadérko.  Lymfocyt má jádro kondenzovanější, může být vpáčené, chromatin je hutný, kondenzovaný, cytoplazma tvoří úzký lem kolem jádra, je světle modrá, někdy nebývá zřetelná.

 

 

Po styku B-lymfocytu s antigenem proběhne další vývoj lymfoidní buňky, který vede k jejich terminální diferenciaci a produkci specifických plazmatických buněk zajišťujících ochranu organizmu. Následně po aktivaci B-lymfocytu dochází k jeho transformaci, při které se zvětší objem buňky a jádra a dojde k vytlačení jádra na okraj. Podstatnou část cytoplazmy pak vyplňuje endoplazmatické retikulum, ve kterém probíhá intenzivní tvorba protilátek, které se v buňce hromadí. Endoplazmatické retikulum může vytvářet hroznovité útvary tzv. Russelova tělíska. Zvýšený nález plazmatických buněk se nachází u monoklonálních gamapatií. Dvoujaderné a vícejaderné plazmatické retikulární buňky se nachází hlavně u mnohočetného myelomu, u kterého dochází k maligní mutaci ve folikulu lymfatické tkáně. Dochází k nekontrolované proliferaci a diferenciaci této mutované formy na patologicky změněné plazmocyty, které si zachovávají schopnost proliferace a migrace. 

 

lymfocyt.jpg

Obr. č. 5.: Lymfocyt, zdroj: ASH Image Bank

 

plazmaticka bunka.png

Obr. č. 6.: Plazmatická buňka, zdroj: Pathology Outlines

 

V nátěru kostní dřeně nacházíme ještě další buňky, které tvoří součást podpůrných systémů (vazivo, endotel, subendotel). Tyto buňky se rovněž v menší či větší míře podílejí na obraně organizmu a na metabolizmu. Rozpoznání těchto buněk bývá většinou obtížnější, neboť jsou uloženy pevně ve struktuře kostní dřeně a při získání aspirátu jsou násilně vytrženy z trámčiny kostní dřeně. Shluky malých lymfoidních retikulárních buněk se v kostní dřeni nachází při stavech spojených se zmnožením retikula (agranulocytóza, retikulocytózy, prudké septické stavy a záněty). 

 

 V nátěru sternální punkce lze najít:

  1. Retikulární buňky fagocytující - tyto buňky vykazují většinou známky degenerace (pyknóza jádra, vakuolizace plazmy, neostré hranice a změna barevného tónu buňky). Jedná se o velké buňky, které obsahují fagocytované částice (zbytky jader, plazmy a ostatních struktur jiných buněk, dále hemosiderin, granula a vápenné inkluze),
  2. Retikulární buňky tukové mohou být dvojího typu: normální a tzv. lipofágy (retikulární buňky fagocytující kuličky lipidů). Zvýšený nález retikulárních buněk tukových se vyskytuje zejména u diabetu a u idiopatických hyperlipémií. Zvláštním druhem lipofágů jsou Gaucherovy – Pickovy buňky, které se vyskytují při lipidových tesaurismózách,
  3. Osteoblasty jsou mladé jednojaderné buňky tvořící kostru kosti, podobné plazmatické buňce retikulární. V aspirátech kostní dřeně se vyskytují většinou ve skupinách, přitisknuté k sobě tak, jak jsou vytržené z větších svazků osteoblastů,
  4. Osteoklasty jsou největší buňky v kostní dřeni, které mohou mít až 100 oválných jader. V nátěru kostní dřeně se většinou nachází jen části (fragmenty) osteoklastů. Zvýšený nález osteoklastů se zjišťuje při přestavbě kostí vyvolané nádory nebo chorobami kostí,
  5. Tkáňové bazofily, jinak nazývané mastocyty, resp. žírné buňky. Jsou to buňky oválného nebo vřetenovitého tvaru. Zvýšený nález tkáňových bazofilů se nachází při útlumech kostní dřeně, u mastocytózy a u makroglobulinémií. Jejich přítomnost v tkáních svědčí pro chronické zánětlivé pochody,
  6. Cévní endotelie se v některých nátěrech nachází v souvislých svazcích. Podle toho, jak jsou vytrženy od cév, jsou buď tvaru okrouhlého, častěji jsou protažené či vřetenovité,

7.     Holá jádra jsou jádra některých buněk, nejčastěji lymfocytů, blastů nebo megakaryocytů. Zvýšený nález holých jader se může vyskytovat u bakteriálních infekcí, při toxickém poškození, u některých imunitních reakcí a hematologických stavů (MDS).

 

Megakaryocyt je poslední vývojovou formou megakaryocytové vývojové řady. Zralý megakaryocyt odštěpuje ze své cytoplazmy krevní destičky. Zvýšený nález megakaryocytů se může vyskytovat u některých myeloproliferativních stavů a u některých hemoblastóz. Jejich zvýšený počet lze rovněž pozorovat u imunních trombocytopenií (převážně zde pak pozorujeme megakaryocyty neodštěpující destičky). Snížený počet se nachází u stavů spojených s útlumem krvetvorby.

 

mgkc.jpg

Obr. č. 7.: Megakaryocyt, zdroj: Medical Dictionary