Hemoglobin_Nespecifikovaná tekutina
Hemoglobin (Nespecifikovaná tekutina; hmot. konc. [g/l] abs. spektrofotometrie)

Lokální kód: 1353 Zkratka: HbT
Kód NČLP 09264

Princip stanovení Spektrofotometrie
Odebíraný materiál: Nespecifikovaná tekutina
Odběr do: Plast s K3EDTA (Vacuette: fialový uzávěr)
Odebrané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 1 hodiny od doručení materiálu do laboratoře
Dostupnost statimová: Denně, 24 hodin Odezva: Do 1 hodiny od doručení materiálu
Poznámka k dostupnosti a odezvě: V případě, že je vzorek do laboratoře transportován potrubní poštou, hrozí rozbití buněk a laboratoř nemůže zaručit správnost analýzy. Z toho důvodu laboratoř nesprávně transportované vzorky nezpracováva.

Pokyny k transportu: Vzorky nesmí být do laboratoře transportovány potrubní poštou.

Maximální čas od získání do zpracování 1 hodina při 21 °C
Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Vzorek tělní tekutiny k analýze je nutné co nejrychleji dopravit do laboratoře.
Stabilita vzorků

Základní informace k analytu:

Tělní nebo také tělové tekutiny (BF = body fluid) jsou tekuté složky, které vyplňují tělesné dutiny. Za fyziologických podmínek je produkce a resorpce tělních tekutin v rovnováze a jejich množství v organizmu je poměrně malé. U patologických změn může docházet k jejich zvýšené produkci a navýšení objemu tekutin v místech jejich hromadění – vytvoří se výpotek. Mezi tělní tekutiny patří mozkomíšní mok, pleurální, perikardiální, abdominální, peritoneální dialyzát a synoviální tekutina. Laboratoř OKH zpracovává především pleurální, perikardiální a abdominální tekutinu.

Způsob a princip stanovení a hodnocení u tělních tekutin je podobný, jako u krevního obrazu. Počet erytrocytů je určen impedančním měřením, počet leukocytů a jejich jednotlivé zařazení mezi mononukleáry,  polymorfonukleáry a buňky s vysokou fluorescencí  je umožněn optickým měřením, pomocí fluorescenční průtokové cytometrie. Průtoková cytometrie poskytuje informace o velikosti (objemu) buněk (velikost úhlu rozptylu přímého laserového paprsku dopadajícího na analyzovanou buňku je přímo úměrná velikosti buňky – detektor Forward Scatter) a dále o vnitřní struktuře buňky (intenzita bočního rozptylu laserového paprsku je přímo úměrná hustotě vnitřní struktury buňky – detektor Side Scatter). Fluorescenční detekce informuje o aktivitě a stupni vyzrálosti buňky (intenzita fluorescenčního záření vycházející z buňky  je přímo úměrná její aktivitě a nepřímo úměrná stupni její vyzrálosti – detektor Side Fluorescence Light).

Počet buněk v tělních tekutinách je výrazně nízký (asi 1000 x nižší než počet buněk v periferní krvi). Z těchto důvodů se před vlastním měřením tělních tekutin na analyzátoru krvinek provede kontrola jeho pozadí, abychom eliminovali případnou kontaminaci. Před samotným měřením je nutné vzorky opatrně promíchat. Nadměrné míchání, nebo nešetrný transport může vést k poškození buněk a tím k nepřesným výsledkům analýzy. Z toho důvodu laboratoř OKH nezpracovává vzorky, které byly transportovány potrubní poštou.

K základním parametrům vydávaným laboratoří OKH patří počet leukocytů, erytrocytů, mononukleárů (lymfocyty, monocyty), polymorfonukleárů (granulocyty) a koncentrace hemoglobinu. K výzkumným parametrům patří počet eozinofilů a buněk vykazujících vysokou fluorescenci.

Interpretace výsledků:

  • zvýšený počet leukocytů může být znakem probíhajícího zánětu,
  • zvýšený počet polymorfonukleárů vypovídá o případné bakteriální infekci,
  • zvýšení počtu mononukleárů signalizuje tuberkulózu, případně malignitu,
  • počet erytrocytů a množství hemoglobinu v BF poukazuje na možnost probíhajícího krvácení, případně na výskyt metastáz,
  • eozinofily se v pleurální tekutině vyskytují ve vyšší míře v přítomnosti vzduchových bublin nebo krve v pleurální dutině, resp. se vyskytují po hemotoraxu a hrudním traumatu,
  • buňky s vysokou fluorescencí mají vysoký obsah nukleových kyselin, většinou se jedná o nádorové buňky, histiocyty nebo mezotelie.

 

Pleurální tekutina – vyplňuje pleurální dutinu (prostor mezi poplicnicí a pohrudnicí). Objem pleurální tekutiny se zvětšuje u hypoalbuminémie, srdečního selhání, atelektázy, nádorů, postižení pankreatu, virových infektů, plicní embolie, traumat apod.

Perikardiální tekutina – vyplňuje perikardiální dutinu, která je tvořena serózními listy perikardu. K tvorbě výpotku dochází, mimo jiné, u traumat, zánětu, infekcí, ledvinového selhání, v těhotenství a výpotek doprovází i nádorová onemocnění. Názory na fyziologický počet leukocytů v perikardiální tekutině se liší. Lze říci, že počet leukocytů nižší než 500.106/l není známkou zánětu.

Abdominální tekutina – vyplňuje peritoneální dutinu. Ascites doprovází jaterní onemocnění (cirhózu), nádorová onemocnění, srdeční selhání, nefrotický syndrom apod. Za fyziologických podmínek je počet leukocytů v abdominální tekutině menší než  500.106/l, při peritonitidě vyvolané bakteriemi je počet polymorfonukleárů nižší než 250.106/l. 

Peritoneální dialyzát – je produktem peritoneální dialýzy, která se výrazněji projevuje v terminálním stádiu selhání ledvin a probíhá uvnitř těla pacienta. Komplikací procesu může být rozvoj peritonitidy, pro kterou je charakteristický výtok zakaleného dialyzátu. Pokud je počet leukocytů vyšší než 100.106/l s minimálně 50 % ním zastoupením polymorfonukleárů v analyzovaném dialyzátu jde s největší pravděpodobností o zánět.

Zdroje:

1. Tycová B: Vyšetření tělních tekutin na automatickém analyzátoru XT-1000i, rigorózní práce, Hradec Králové, 2014

2. https://www.uptodate.com/contents/pleural-fluid-eosi nophilia

3. https://labtestsonline.org

2. https://www.uptodate.com/contents/pleural-fluid-eosi nophilia

3. https://labtestsonline.org