Fosfáty v dialyzátu
P (Nespecifikovaná tekutina; látková konc. [mmol/l] abs. spektrofotometrie)

Lokální kód: 269 Zkratka: DP
Kód VZP rutina: 81427 Statim:
Kód NČLP 08934
Synonyma: DP
D_fosfor

Princip stanovení Fosfomolybdát (spektrofotometrie)
Odebíraný materiál: Nespecifikovaná tekutina
Odběr do: Sklo nebo plast bez úpravy
Odebrané množství: 1 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Pokyny k transportu: Nejsou žádné zvláštní požadavky pro transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Stabilita vzorků
Poznámka ke stabilitě Výrobce neudává stabilitu analytu v dialyzátu.

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
0D 99R+ mmol/l
V případě udání doby sběru a objemu dialyzátu, je možné vypočítat odpad analytu / 24 hodin (analogie odpadu močí).
Základní informace k analytu:

 

P/S - Fosfáty

 

Charakteristika

Fosfor se vyskytuje v organismu převážně v kostech ve formě hydroxyapatitu a v životně důležitých organických sloučeninách, jako jsou nukleové kyseliny, fosfolipidy a koenzymy včetně ATP. Anorganické fosforečnany v séru a hlavně v moči působí jako pufr. Hodnoty vápníku a fosforu jsou v séru obvykle v převráceném vztahu.

 

 

Biologická variabilita a vztah k analytickým parametrům

 

Intraindividuální variabilita (CVi)

8,5 %

Interindividuální variabilita (CVg)

9,4 %

Index individuality (teoretický, bez CVa)

0,90

Kritická diference relativní (Z=1,96, reálný CVa)

24,2 %

Kritická diference absolutní (pro hodnotu 1,00 mmol/l)

0,24 mmol/l

Poločas eliminace

Není udáván. dne, tj. 0,0 hodin.

 

Poznámka k poločasu eliminace

 

Indikace vyšetření

Diagnostika renálního selhání a poruch acidobazické rovnováhy. Poruchy kalcium-fosfátového metabolismu, endokrinopatií a osteopatií.

 

Výpovědní hodnota

Fosfát by měl být vždy vyšetřován spolu s vápníkem, kreatininem a  alkalickou fosfatázou.

V některých případech není stanovení fosfátu v séru pro správnou diagnostiku dostačující a je nutné ho doplnit vyšetřením fosfátů v moči. Koncentrace fosfátu v séru je ovlivněna věkem (nejvyšší hodnoty jsou u novorozence a poté postupně klesají) a je přirozeně o 0,06 – 0,1 mmol/l vyšší než v plazmě.

 

Hyperfosfatémie může vznikat z následujících příčin:

 

1.     Snížení GFR, zvýšená tubulární reabsorbce (při selhání ledvin, při Hypoparathyreoidismu nebo Pseudohypoparathyreoidismu typu 1, 2)

2.     Redistribuce fosfátů z intracelulárního do extracelulárního prostoru (akutní metabolická acidóza)

3.     Zvýšený orální nebo i.v. příjem

4.     Terapie vitaminem D a intoxikace

5.     Syndrom nádorového rozpadu (masivní rozpad buněk po chemoterapii, například u leukémie nebo lymfoblastomu)

6.     Chrush-syndrom

7.     Nádory kostí a kostní metastázy

8.     Akromegalie

 

Hypofosfatémie může vznikat z následujících příčin:

 

1.     Redistribuce fosfátů z extracelulárního do intracelulárního prostoru (zvýšená sekrece insulinu -  např. v rámci intenzivní enterální a parenterální výživy, akutní respirační alkalóza, syndrom „hladové kosti“)

2.     Snížená střevní absorpce fosfátů (parenterální výživa bez substituce, snížená enterální resorpce – malabsorpce, terapie antacidy (vážou fosfáty), deficit vitaminu D nebo rezistence na vitamin D)

3.     Zvýšená renální exkrece (primární nebo sekundární hyperparatyreóza, deficit vitaminu D nebo rezistence na vitamin D, osmotická diuréza)

4.     Onkogenní osteomalacie

5.     Familiární hypofosfatémie

 

 

Zdroje informací

www.enclabmed.cz

 

Laborbefunde und ihre klinischen interpretationen. ANLIKER, Markus, Julia POLAND a Andrea GRIESMACHER. Laborbefunde und ihre klinischen interpretationen: Knochenstoffwechsel [online]. Spitta, 2010, s. 13-16 [cit. 2019-02-20]. ISBN 978-3-934211-71-1. Dostupné z: https://zimcl.tirol-kliniken.at/data.cfm?vpath=dokumente/knochenstoffwechsel