Anti-Mycoplasma pneumoniae IgG v séru
Anti-Mycoplasma pneumoniae IgG (titr) (S; Arbitrární koncentrace (titr) [Av] *)

Lokální kód: 868 Zkratka: MypG
Kód VZP rutina: 82079 Statim:
Kód NČLP 05885

Princip stanovení Chemiluminiscenční imunoanalýza
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 5 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do týdne
Dostupnost statimová: Nejedná se o statimové vyšetření Odezva:

Pokyny k odběru vzorku: Dle udání výrobce nejsou stanoveny zvláštní požadavky na přípravu pacienta před odběrem.
Další možné odběry: plasma.
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Při stanovení se nesmí používat výrazně hemolytické a lipemické vzorky.
Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 8 den
Stabilita při -20°C 12 týden

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
1R 99R+ <9,9 arb.j.
Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: Příbalová informace
Jednotka: kAU/l.

Mycoplasma pneumoniae

 

Mykoplasmata jsou nejmenšími organizmy, které dokážou růst v bezbuněčném prostředí. Infikují člověka, zvířata, rostliny, hmyz a jsou pozorovány v odpadních vodách. Název mykoplasmata odkazuje na houbovitý vzhled těchto organismů a plastičnost vnější membrány, která způsobuje jejich pleomorfismus.

Pneumonie, nazývané také pneumonie získané mimo nemocnici (CAP), se na základě symptomů a klinických příznaků klasifikují jako typické a atypické. Etiologickým původcem typické pneumonie je Streptococcus pneumoniae, zatímco atypickou pneumonii přenáší Mycoplasma pneumoniae, Chlamydia pneumoniae a Legionella pneumophila.

K nákaze dochází celosvětově a ve většině oblastí se jedná o endemii. Infekce má pozvolný nástup doprovázený nevolností, myalgií, bolestí v krku a bolestmi hlavy a v časovém úseku od jednoho do pěti dnů se zvýrazňují příznaky v hrudníku. Kašel je charakteristicky suchý, dráždivý a občas záchvatový a může se stát význačným rysem infekce. Fyzické příznaky, např. šelest, jsou patrné často teprve na rentgenových snímcích prokazujících pneumonii. Průběh nemoci je proměnlivý, ale kašel, abnormální příznaky v hrudníku a rentgenové změny mohou přetrvávat i několik týdnů. Nákaza postihuje častěji děti; na následky infekce má vliv také věk.

Nemoc je převážně omezena na dýchací ústrojí. K mimoplicním projevům patří: Stevensův-Johnsonův syndrom a jiné vyrážky; artralgie; meningitida, encefalitida (a jiné neurologické následky); myokarditida a perikarditida.

Odhalení specifických protilátek proti Mycoplasma pneumoniae je primárním diagnostickým nástrojem pro přesné rozpoznání akutního onemocnění dýchacího ústrojí způsobeného Mycoplasma pneumoniae. Po počáteční infekci normální imunitní systém okamžitě reaguje a vytváří protilátky, jejichž počet je nejvyšší po třech až šesti týdnech a postupně v průběhu měsíců až let se opět snižuje. Následkem dlouhé inkubační doby je odezva protilátek často zřetelná, než se objeví příznaky.

 

Interpretace výsledků získaných z jednotlivých vzorků

Vzorky s koncentrací IgM proti Mycoplasma pneumoniae s hodnotou indexu pod 10 se považují za negativní. Vzorky s koncentrací IgM proti Mycoplasma pneumoniae s hodnotou indexu 10 a vyšší se považují za pozitivní.

Vzorky s koncentrací protilátek IgG proti Mycoplasma pneumoniae nižší než 10 kAU/L by měly být hodnoceny jako negativní. Vzorky s koncentrací protilátek IgG proti Mycoplasma pneumoniae rovnou nebo vyšší než 10 kAU/L by měly být vyhodnoceny jako pozitivní.

 

Zvýšená hladina IgM příznačná pro Mycoplasma pneumoniae může být sama o sobě interpretována jako známka akutní infekce, protože tato protilátka se obvykle objevuje v průběhu prvního týdne od původní infekce a přibližně dva týdny před protilátkou IgG. Přítomnost IgM se však považuje za nejvýznamnější u pediatrické populace, u které se vyskytuje méně příležitostí k opakované expozici. U dospělých, kteří byli opakovaně infikování v průběhu několika let, nemusí být reakce IgM proti mykoplasmatickým antigenům příliš silná. V takovýchto případech vede opakovaná nákaza přímo ke zvýšení IgG; proto negativní výsledek testu IgM nevylučuje akutní infekci.

 

Interpretace výsledků získaných z párovaných vzorků

Hladiny IgM a IgG by měly být ohodnoceny paralelně. Nezávisle na tom, jaké jsou výsledky testu na IgG proti Mycoplasma pneumoniae u prvního odběru, po dvou až čtyřech týdnech se musí odebrat druhý vzorek. Platí to obzvláště:

– Kdykoliv je výsledek testu na IgG negativní, musí se rozlišit nepřítomnost infekce od akutní infekce pomocí druhého odběru.

– Kdykoliv je výsledek testu na IgG pozitivní, musí se rozlišit prodělaná infekce od akutní infekce pomocí druhého odběru.

Významně zvýšená (tedy třikrát nebo více) koncentrace IgG proti Mycoplasma pneumoniae mezi dvěma po sobě následujícími odběry je považována za ukazatel akutní infekce nebo opakované infekce, a to i v případě nepřítomnosti IgM.

Stabilní nebo menší koncentrace IgG proti Mycoplasma pneumoniae v případech, kdy jsou protilátky IgM negativní nebo vykazují pouze nízkou hladinu, může znamenat buď nedávno, nebo dávno prodělanou infekci.

Jako významné se považují následující rozdíly mezi po sobě jdoucími spárovanými testy:

– Když se alespoň jeden ze spárovaných vzorků projeví jako pozitivní na IgG.

– Když se koncentrace protilátek IgG zvýší třikrát nebo více v po sobě jdoucích odběrech.