P/S - Osmolalita Charakteristika V souvislosti s osmolární charakteristikou rozotku se v
literatuře vyskytují pojmy: · Osmolalita= látkové množství částic v mmol obsažených v
1kg roztoku (mmol/kg, mOsmol/kg). Nejčastěji používaná veličina. · Osmolarita= látkové množství částic v mmol obsažených v
1l roztoku (mmol/dm3, mOsmol/dm3) · Osmotický
tlak= vyjádření osmolality v pascalech,
jedná se o tlak osmoticky aktivních částic působící na membránu. Osmolalita je přímo úměrná
molální koncentraci rozpuštěné látky, tj. počtu molů v 1 kg rozpouštědla. Její hodnota nezávisí na hmotnosti,
velikosti částic a na teplotě, ale je přímo závislá na celkovém počtu všech rozpuštěných nebo disociovaných částic.
Pokud látka nedisociuje, představuje její molekula jen jednu osmoticky aktivní částici (např.glukóza, urea, albumin).
Pokud ano, její molekula představuje tolik osmoticky aktivních částic, na kolik disociuje (např.
NaCl). Změny osmolality jsou jedním z faktorů regulace sekrece ADH a
následného vylučování vody distálními tubuly. Pro odhad osmolality séra/plazmy lze použít vztah: ·
Osmolalita (mmol/kg H2O) = 2x s-Na (mmol/l)
+ s-glukóza (mmol/l) + s-urea (mmol/l) Pro měření osmolality se v praxi používá kryoskopická metoda - analýza deprese bodu tuhnutí vzorku, který je přimo závislý na
počtu částic. Biologická variabilita a vztah k analytickým
parametrům Intraindividuální variabilita (CVi) | 1,3
% | Interindividuální variabilita (CVg) | 1,2 % | Index individuality
(teoretický, bez CVa) | 1,08 |
Kritická diference
relativní (Z=1,96, reálný CVa) | 4,4
%
| Kritická diference absolutní (pro hodnotu 285,00 mmol/kg) | 12,44 mmol/kg | Indikace
vyšetření Diagnostika poruch vodno-solní homeostázy.
Diagnostika intoxikací (etanol, metanol, etylénglykol). Diferenciální diagnostika poruch vědomí. Doporučujeme
vyšetření indikovat se stanovením iontů a vyšetřením acidobazické
rovnováhy. Výpovědní hodnota ·
Rozvoj
klinických příznaků hyper/hypoosmolálních stavů závisí spíše na rychlosti jejich vzniku než na absolutní hodnotě
změny. Závažnější jsou poruchy osmolality kde příčinou je ztráta vody anebo změny koncentrace solutů, které volně
nepřecházejí buněčnou membránou (Na, glukóza). · Pro správnou interpretaci poruch osmolality je třeba součastně ordinovat vyšetření iontů, osmolality moči, vyšetření renálních funkcí obecně, vyšetření
glukózy, event. toxikologické vyšetření. · Při diagnostice intoxikací etanolem, etylénglykolem,
metanolem je vhodné doplnit výpočet osmolálního okna (gap). Jedná se o rozdíl počítané a měřené osmolality
(fyziologicky do 10mmol/kg). V případě, že je v séru/plazmě přítomna osmoticky aktivní cizí látka s malou molekulou,
osmolální okno se výrazně zvětšuje. Zvětšení osmolárního okna je též přítomné u hyperlipidémií a
hypo/hyperproteinémií, kde se mění podíl vody v plazmě. · Kontrolní vyšetření osmolality je nezbytné pro
monitoraci terapie hyperosmolálních stavů. Při poklesu osmolality o více než 2-4 mmmol/kg/h stoupá riziko edému
CNS. ·
Léčba
thiazidovými diuretiky může vést k extrémnímu poklesu osmolarity, je vhodné pravidelně kontrolovat osmolalitu
(včetně iontogramu). Další informace k osmolalitě moči viz 1288_Osmolalita - odpad močí Zdroje informací A.Jabor et al.: Vnitřní prostředí, Galén,
2008 L.Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books 1998 |