Osmolalita plazmy
Osmolalita (P; molalita [mmol/kg] osmometrie)

Lokální kód: 1281 Zkratka: OSMp
Kód VZP rutina: Statim: 81563
Kód NČLP 05041

Princip stanovení Kryoskopická osmometrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast s LiHeparinem (Vacuette: zelený uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost statimová: Denně, 24 hodin Odezva: Do 1 hodiny od doručení materiálu

Pokyny k odběru vzorku: Další možné odběry: sérum
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou žádné zvláštní požadavky pro transport.
Doplňující klinické informace pro laboratoř: Údaj o terapii kortikosteroidy, diuretiky

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Stabilita vzorků
Stabilita při 20-25°C 4 hodina
Stabilita při 4-8°C 2 den
Stabilita při -20°C
Poznámka ke stabilitě Stabilita analytu není výrobcem deklarovaná. Údaj platí pro plazmu i sérum a byl přebrán z literatury - Preanalytická fáze, ČLS JEP a SEKK, Praha, 2005.
Vzorky nelze mrazit.

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
17R 364D 99R+ 275 295 mmol/kg
Pro diagnostiku intoxikací těkavými látkami (etanol, metanol, etylénglykol...) je vhodný výpočet osmolárního okna (gap). Výpočet je automaticky doplněn při naordinování vyšteření urey, glukózy, natria a osmolarity séra/plazmy.
Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: A.Jabor, Vnitřní prostředí, 2008

 

 

P/S - Osmolalita

 

Charakteristika

V souvislosti s osmolární charakteristikou rozotku se v literatuře vyskytují pojmy:

·         Osmolalita= látkové množství částic v mmol obsažených v 1kg roztoku (mmol/kg, mOsmol/kg). Nejčastěji používaná veličina.

·         Osmolarita= látkové množství částic v mmol obsažených v 1l roztoku (mmol/dm3, mOsmol/dm3)

·         Osmotický tlak= vyjádření osmolality v pascalech, jedná se o tlak osmoticky aktivních částic působící na membránu.

 

Osmolalita je přímo úměrná molální koncentraci rozpuštěné látky, tj. počtu molů v 1 kg rozpouštědla. Její hodnota nezávisí na hmotnosti, velikosti částic a na teplotě, ale je přímo závislá na celkovém počtu všech rozpuštěných nebo disociovaných částic. Pokud látka nedisociuje, představuje její molekula jen jednu osmoticky aktivní částici (např.glukóza, urea, albumin). Pokud ano, její molekula představuje tolik osmoticky aktivních částic, na kolik disociuje (např. NaCl).

 

Změny osmolality jsou jedním z faktorů regulace sekrece ADH a následného vylučování vody distálními tubuly.

Pro odhad osmolality séra/plazmy lze použít vztah:

·         Osmolalita (mmol/kg H2O) = 2x s-Na (mmol/l) + s-glukóza (mmol/l) + s-urea (mmol/l)

Pro měření osmolality se v praxi používá  kryoskopická metoda - analýza deprese bodu tuhnutí vzorku, který je přimo závislý na počtu částic.

 

Biologická variabilita a vztah k analytickým parametrům

Intraindividuální variabilita (CVi)

1,3 %

Interindividuální variabilita (CVg)

1,2 %

Index individuality (teoretický, bez CVa)

1,08

Kritická diference relativní (Z=1,96, reálný CVa)

4,4 %

Kritická diference absolutní (pro hodnotu 285,00 mmol/kg)

12,44 mmol/kg

 

Indikace vyšetření

Diagnostika poruch vodno-solní homeostázy. Diagnostika intoxikací (etanol, metanol, etylénglykol). Diferenciální diagnostika poruch vědomí. Doporučujeme vyšetření indikovat se stanovením  iontů a vyšetřením acidobazické rovnováhy.

 

 Výpovědní hodnota

·         Rozvoj klinických příznaků hyper/hypoosmolálních stavů závisí spíše na rychlosti jejich vzniku než na absolutní hodnotě změny. Závažnější jsou poruchy osmolality kde příčinou je ztráta vody anebo změny koncentrace solutů, které volně nepřecházejí buněčnou membránou (Na, glukóza).

·         Pro správnou interpretaci poruch osmolality je třeba součastně ordinovat  vyšetření iontů, osmolality  moči, vyšetření renálních funkcí obecně, vyšetření glukózy, event. toxikologické vyšetření.

·         Při diagnostice intoxikací etanolem, etylénglykolem, metanolem je vhodné doplnit výpočet osmolálního okna (gap). Jedná se o rozdíl počítané a měřené osmolality (fyziologicky do 10mmol/kg). V případě, že je v séru/plazmě přítomna osmoticky aktivní cizí látka s malou molekulou, osmolální okno se výrazně zvětšuje. Zvětšení osmolárního okna je též přítomné u hyperlipidémií a hypo/hyperproteinémií, kde se mění podíl vody v plazmě.

·         Kontrolní vyšetření osmolality je nezbytné pro monitoraci terapie hyperosmolálních stavů. Při poklesu osmolality o více než 2-4 mmmol/kg/h stoupá riziko edému CNS.

·         Léčba thiazidovými diuretiky může vést k extrémnímu poklesu osmolarity, je vhodné pravidelně kontrolovat osmolalitu (včetně iontogramu).

Další informace k osmolalitě moči viz  1288_Osmolalita - odpad močí

 

Zdroje informací

A.Jabor et al.: Vnitřní prostředí, Galén, 2008

L.Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books 1998

www.enclabmed.cz