Imunofixace bílkovin séra a moče slouží
k typizaci paraproteinu (M-proteinu, monoklonálního proteinu). Dále se používá také jako screening např. u podezření na AL amyloidózu, při které
kvantita M-proteinů může byt tak nízká, že není možná jejich detekce při elektroforéze. Cirkulujici M-protein se může sestávat z intaktní
imunoglobulinové molekuly nebo jen z lehkých řetězců, anebo (mnohem vzácněji) jen z těžkých řetězců
imunoglobulinů. Těžké řetězce patří k jedné z pěti imunoglobulinových tříd G, A, M, D nebo E, lehké řetězce
jsou typu κ (kappa) nebo λ (lambda).
Monoklonalní imunoglobulin naleží vždy k jedné imunoglobulinové třidě (Ig), k jedné podtřídě Ig a má
jen jeden typ lehkých řetězců. Jedná se o dvoukrokovou metodu, v prvním kroku jsou elektroforeticky na
agarózovém gelu rozděleny bílkoviny na jednotlivé frakce. V druhém kroku se monoklonální bílkoviny fixují pomocí
antisér. Používají se antiséra proti těžkým řetězcům anti-IgG, anti-IgA a anti-IgM a proti lehkým (volným i vázaným)
řetězcům anti-kappa a anti-lambda. U některých případů přítomnosti monoklonálních lehkých řetězců a zároveň negativity
imunofixace s antiséry proti imunoglobulinům A, G a M následuje ještě imunofixace s antiséry proti IgD a IgE. Slovní komentář
k imunofixačním vyšetřením provádí lékař v systému Phoresis. Použitá literatura:
Tichý, Maisnar: Laboratorní diagnostika monoklonálních imunoglobulinů, Vnitř Lék 2006; 52(S2)
|