Imunofixace bílkovin séra
M-komponenta (typizace) (S; taxon [-] imunofixace)

Lokální kód: 61 Zkratka: SIF
Kód VZP rutina: 91397 Statim:
Kód NČLP 03820

Princip stanovení Imunofixace na agarózovém gelu
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost rutinní: Jednou týdně Odezva: Do týdne

Pokyny k odběru vzorku: Nelze analyzovat vzorky plazmy a hemolytické vzorky.
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou žádné zvláštní požadavky pro transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Pro imunofixaci s antisérem IgG je vzorky potřebné naředit 5x (20µl vzorku + 100µl diluentu), pro ostatní antiséra 2x (30µl vzorku + 60µl diluentu).
Ředění u speciálních případů (hypergamaglobulinemie, hypogamaglobulinemie...) viz. příbalový leták.
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 1 týden
Stabilita při -20°C 30 den
Poznámka ke stabilitě Uvedená stabilita platí pro vzorky séra.

Vyšetření je spolu s elektroforézou bílkovin séra, imunofixací bílkovin moče a stanovení poměru koncentrace kappa/lambda řetězců v séru určeno k screeningu a diagnostice monoklonálních gamapatií. Doplňuje elektroforézu ve smyslu typizace paraproteinu.
Základní informace k analytu:
Výsledek je interpretován vydán v textové podobě.

            Imunofixace bílkovin séra a moče slouží k typizaci paraproteinu (M-proteinu, monoklonálního proteinu). Dále se používá také jako screening např. u podezření na AL amyloidózu, při které kvantita M-proteinů může byt tak nízká, že není možná jejich detekce při elektroforéze.

            Cirkulujici M-protein se může sestávat z intaktní imunoglobulinové molekuly nebo jen z lehkých řetězců, anebo (mnohem vzácněji) jen z těžkých řetězců imunoglobulinů. Těžké řetězce patří k jedné z pěti imunoglobulinových tříd G, A, M, D nebo E, lehké řetězce jsou typu κ (kappa) nebo λ (lambda). Monoklonalní imunoglobulin naleží vždy k jedné imunoglobulinové třidě (Ig), k jedné podtřídě Ig a má jen jeden typ lehkých řetězců.

Jedná se o dvoukrokovou metodu, v prvním kroku jsou elektroforeticky na agarózovém gelu rozděleny bílkoviny na jednotlivé frakce. V druhém kroku se monoklonální bílkoviny fixují pomocí antisér. Používají se antiséra proti těžkým řetězcům anti-IgG, anti-IgA a anti-IgM a proti lehkým (volným i vázaným) řetězcům anti-kappa a anti-lambda. U některých případů přítomnosti monoklonálních lehkých řetězců a zároveň negativity imunofixace s antiséry proti imunoglobulinům A, G a M následuje ještě imunofixace  s antiséry proti IgD a IgE. Slovní komentář k imunofixačním vyšetřením provádí lékař v systému Phoresis.

 

 

Použitá literatura: Tichý, Maisnar: Laboratorní diagnostika monoklonálních imunoglobulinů, Vnitř Lék 2006; 52(S2)