Popis červené řady v nátěru periferní krve
Popis změn erytroc. (Erytrocyty(B); popis [-] mikroskop. (světlo))

Lokální kód: 451 Zkratka: PoC
Kód NČLP 03485

Princip stanovení Položka zahrnující texty
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast s K3EDTA (Vacuette: fialový uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu do laboratoře
Dostupnost statimová: Denně, 24 hodin Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě: Pokud statimový vzorek KO, KO+DIF obsahuje současně manuální diferenciální rozpočet leukocytů, nebo je nutno nátěr doplnit na základě výsledků měření KO, jsou do 1 hod k dispozici pouze výsledky, které nejsou určeny k mikroskopickému ověření, a to jen na telefonické vyžádání.

V případě vitální indikace je odezva 30 min.

Pokyny k odběru vzorku: Dle udání výrobce nejsou stanoveny zvláštní požadavky na přípravu pacienta před odběrem. Pacient by měl zůstat cca 15 min v klidu, je vhodné uklidnit pacienta (zejména u dětí). Zkumavka má být při odběru řazena za koagulační, sérovou, heparinovou. Laboratoř přijímá pouze odběry provedené po rysku (akceptována je odchylka ± 10%). Při nedodržení těchto podmínek laboratoř nemůže výsledky zaručit.
Další možné odběry: Nelze
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro pacienty: Hematologická vyšetření
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Maximální čas od získání do zpracování 5 hodina při 22 °C
Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 20-25°C 5 hodina
Stabilita při -20°C
Poznámka ke stabilitě Vzorky lze uchovávat pouze při pokojové teplotě.

Základní informace k analytu:

Popis červené řady v nátěru periferní krve

 

Změny morfologie červených krvinek posuzujeme ze dvou hledisek. Hodnotíme buď jednotlivé buňky podle morfologických charakteristik - tvar, struktura, barvitelnost nebo přihlížíme k poměrnému zastoupení morfologické změny (anomálie) v celkovém počtu hodnocených buněk – hodnotí se tzv. stav buněčného typu v systému. O stavu mluvíme většinou tehdy, pokud zastoupení daného buněčného typu v celkovém počtu buněk přesáhne hodnotu 10 %.

·         Hodnocení morfologie jednotlivých buněk – např. mikrocyt, poikilocyt, echinocyt aj.

·         Hodnocení průměrného zastoupení (stav) – např. mikrocytóza, poikilocytóza, anizocytóza aj.

Patologické změny červených krvinek se projevují změnou jejich tvaru, velikosti a barvitelnosti, popř. i změnou funkce v porovnání s normocytem.

 

Normocyt

(řecky: normos – normální, kytos – buňka)

Normocyty jsou normální červené krvinky jak co do velikosti, tak i tvaru a barvitelnosti. Normocyt má z čelního pohledu tvar kulatého terčíku. Je to buňka bikonkávního tvaru. Bikonkávní tvar normální červené krvinky vytváří při čelním pohledu obraz středového prosvětlení uvnitř buňky s bohatším prstencem obarveného hemoglobinu směrem k erytrocytární membráně.

 

Obr. č. 1: Normocyty

ery                     

 

Změny velikosti

 

Mikrocyty

(řecky: micros – malý, kytos – buňka)

Jde o krvinky s bikonkávním tvarem podobně jako normocyty, ale s průměrem menším než 6.7 µm a MCV menším než 80 fl. Jsou tenčí než normocyty a v panopticky obarveném nátěru mají světlejší zabarvení než normocyty (je to dané menší tloušťkou erytrocytu).

Výskyt: u anémií z nedostatku železa (sideropenické anémie), z neschopnosti včleňovat železo do hemu (sideroblastické anémie a anémie chronických onemocnění) a u vrozených poruch tvorby globinových řetězců (talasemie, hemoglobinopatie).

 

Makrocyty

(řecky: macros – velký, kytos – buňka)

Jde o krvinky rovněž s bikonkávním tvarem srovnatelným s normocytem, ale průměrem větším než 7.7 µm a MCV větším než 98 fl.

Výskyt: u stavů s poruchou tvorby nukleových kyselin v erytroidních buňkách (megaloblastové anémie, těhotenství, onemocnění jater) a u nemocných s primární poruchou metabolizmu nukleových kyselin v krvetvorných buňkách (MDS, aplastické anémie), ztráta krve.

 

·         V případě, že erytrocyt je menší nebo větší než normocyt, používáme také názvu mikrocyt a makrocyt, ale spíše by se mělo v tomto případě mluvit o malých nebo velkých erytrocytech, protože názvy mikrocyt a makrocyt jsou přesně definované buněčné charakteristiky. Pokud popisujeme v nátěru mikrocytózu a makrocytózu jako stavy, pak o nich platí totéž jako o anizocytóze.

 

Anizocytóza erytrocytů

(řecky: an-isos – nestejný, kytos – buňka)

V krevním nátěru i za fyziologických podmínek můžeme nalézt určité procento erytrocytů (maximálně 5 –7 %), které jsou menší nebo větší než normocyty. Pokud jsou v nátěru přítomny nestejně velké erytrocyty, mluvíme o anizocytóze erytrocytů. Popisujeme – li krevní nátěr, tak za anizocytózu se považuje stav, kdy v popisovaném nátěru je přítomno z celkového počtu hodnocených erytrocytů více než 10 % erytrocytů o nestejné velikosti.

 

Obr. č. 2: Anizocytóza

Änizho

 

Anizocytóza je tedy stav, u kterého je zvýšené zastoupení mikrocytů nebo makrocytů. Mohou nastat tyto případy:

·         Současný výskyt mikrocytů a normocytů

·         Současný výskyt makrocytů a normocytů

·         Současný výskyt mikrocytů a makrocytů

·         Současný výskyt mikrocytů, makrocytů a normocytů

 

 

Odchylky tvaru

 

Obr. č. 3: Tvarové odchylky erytrocytů

tvary

 

Planocyty

(řecky: planus – plochý, kytos – buňka)

Nachází-li se v krevním nátěru zvlášť tenké erytrocyty popisujeme je jako planocyty. Mají menší MCV než normocyty, ale MCD (střední průměr erytrocytu) mají stejné.

 

Anulocyty

(řecky: anulus – prstenec, kytos – buňka)

V případě výskytu anulocytů se jedná o erytrocyty velmi chudé na hemoglobin, který bývá uložen na obvodě krvinky v podobě prstence. Střed krvinky je jako by vyplaven. Krvinky mají výrazně menší MCV než normocyty, MCD mají stejné, ale může být i menší.

Výskyt: nachází se u těžkých sideropenických anémií

 

Leptocyty (terčovité erytrocyty – target cells)

(řecky: leptos – úzký, kytos – buňka)

Leptocyty jsou tenké erytrocyty, chudé na hemoglobin, který je převážně uložen na obvodě a v centru červené krvinky. V místě, kde se membrána hemoglobinem nedostatečně vyplněného erytrocytu vyklenuje, připomínají tvar mexického klobouku. U leptocytů jde o akumulaci membránových fosfolipidů a cholesterolu, který vyvolá nepoměr mezi objemem a povrchem buňky.                               

Výskyt: nachází se u anémií z nedostatku železa, u chronických poruch jaterní buňky (Crook, 1998) a po splenektomii. Jsou však typickým nálezem u hemolytické anémie z poruchy molekuly hemoglobinu (talasemie, hemoglobinopatie C a E).

 

Sférocyty

(sfaira – koule, kytos – buňka)

Sférocyty jsou erytrocyty kulovitého nebo bochníkovitého tvaru. Jejich tlouštka je kolem 3 µm a průměr je menší než 6,7 µm. Pro svou tlouštku se barví nápadně sytě až hnědočerveně. Tvorba sférocytů je známkou snížení životaschopnosti erytrocytů v důsledku snížených zásob ATP. Jde o defekt cytoskeletárních proteinů buněčné membrány, který vede ke snížení poměru membránového povrchu k cytoplazmatickému objemu. Sférocyty jsou zachyceny v kapilárách sleziny a jsou tam pohlceny makrofágy. Vyskytuje-li se v krevním nátěru více než 10 % sférocytů, popisujeme tento stav jako sférocytózu

Výskyt: fyziologicky jde o známky stárnutí erytrocytu. Patologicky se sférocyty zjišťují u vrozené sférocytozy, u AIHA, HON a při inkompatibilitě v ABO systému.

 

Jiný tvar terčíku

 

Drepanocyty (srpkovité erytrocyty)

(řecky: drepanom – srp, kytos – buňka)

Drepanocyty jsou erytrocyty úzkého měsíčkovitého až srpkovitého tvaru. Obsahují spirálovitou molekulu HbS (mutace v 6. sekvenci globinového řetězce). Tato molekula se zejména při nedostatku kyslíku uspořádá spirálovitě a dochází ke změně tvaru erytrocytu. Drepanocyty jsou odolnější k hypotonickým roztokům NaCl (zvýšená osmotická rezistence).

Výskyt:  nachází se u srpkovité anémie

 

Knizocyty (Bridge cells, pinched cells)

(knizos – můstek, kytos – buňka)

Knizocyty mají můstek Hb  přes světlé centrální pole erytrocytu – erytrocyt je většinou menší než normocyt a existují u něj dvě nebo i více jakoby vpáčení do membrány (trikonkávní tvar). Příčinou této anomálie je pravděpodobně akumulace membránových fosfolipidů a cholesterolu, což má za následek nepoměr mezi objemem a povrchem buňky.                                

Výskyt: hemolytické anémie, hemoglobinopatie, talasémie, sférocytóza, onemocnění jater, pankreatitida

 

Poikilocyty

(řecky: poikilos – různý, kytos – buňka)

Poikilocyty jsou erytrocyty různého, někdy až bizarního tvaru většinou spojené s nálezem buněčných fragmentů. Nejčastěji mají tvar visící kapky nebo hrušky. Vyskytují-li se tyto útvary ve více než v 10 %, popisujeme tento stav jako poikilocytózu (Marsh 1966).

Výskyt: u těžkých anémií

 

Ovalocyty, Eliptocyty

(řecky: ovalis – oválný, ellipticus – vejčitý, kytos – buňka)

Ovalocyty jsou erytrocyty oválného tvaru. Příčinou bývá neúplná proteinová struktura membrány. Ireverzibilní tvar vzniká po průchodu kapilárami. Je-li přítomno v krevním nátěru více než 10 % ovalocytů, popisuje se to jako ovalocytóza (Rodgers a spol., 1999).

Výskyt: dědičná ovalocytóza (v krevních nátěrech se nachází 25 - 90 % ovalocytů). 6 – 10 % ovalocytů je možné nalézt u různých typů anémií (megaloblastové, talasemie, sideropenické).

 

      Rozdíl mezi ovalocyty a eliptocyty spočívá v rozdílu mezi délkou a šířkou elipsy. Je-li délka větší než dvojnásobek šířky popisujeme buňky jako eliptocyty. Pokud je menší než dvojnásobek jako ovalocyty.  

 

Echinocyty (starší název morušovité erytrocyty)

(řecky: echinos – ježek, kytos – buňka)

Echinocyty byly poprvé popsány Ponderem v roce 1948 (Ponder, 1948).

Jedná se o erytrocyty připomínající zdánlivě konfiguraci povrchu ježka. Okraj erytrocytů je pravidelně lemován mnoha krátkými zaoblenými výběžky (10 - 30). Dochází k narušení tvorby lipidů v erytrocytární membráně a následně ke změně elektrolytického potenciálu mezi vnějším a vnitřním prostředím, což může vyvolat povrchovou nestabilitu vnitřní a vnější membrány.

Výskyt:  echinocyty se mohou vyskytovat u nemocných po bypassu, někdy i po podání transfuze, při deficitu pyruvátkináz, u novorozenců, při urémii a zvýšeném efektu salicylátů a barbiturátů.

 

·         In vitro se nachází jako artefakt starší krve (hyperosmolarita, nekvalitní nátěr, staré vzorky, zvýšené pH krve, aj.)

 

Akantocyty

(řecky: akantha – bodlák, trn, kytos – buňka)

Akantocyty jsou erytrocyty s ostnatými výběžky. Výběžky (až kolem 20) jsou delší, nepravidelné, ostré. Krvinka bývá sférického tvaru a je obvykle menší než normocyt.  Vyskytují se při nedostatku β lipoproteinů v membráně erytrocytů (Salt a spol., 1960) nebo při nevyvážené distribuci fosfolipidů mezi vnitřní a vnější membránou erytrocytu. Nachází-li se v krevním nátěru více než 10 % akantocytů, popisuje se tento stav jako akantocytóza.

Výskyt:  nachází se při a-beta lipoproteinemii, dále u poškození jater, alkoholické cirhózy, po splenektomii a po podání heparinu.

 

·         In vitro - jako artefakt v hypotonických  roztocích.

 

Stomatocyty

(řecky: stoma, stomatos – ústa, kytos – buňka)

Stomatocyty jsou erytrocyty tvaru pootevřených úst - centrální projasnění je ve tvaru štěrbiny nebo úst, neboť buňka má konkávu jen na jedné straně. Jde o elektrolytickou nerovnováhu v erytrocytu – příčinou může být i hypotonický roztok. Stav, kdy se nachází více než 10 % stomatocytů v krevních nátěrech se popisuje jako stomatocytóza.

Výskyt: vrozená stomatocytóza (Lock, 1961), jaterní choroby, alkoholické cirhózy, kardiovaskulární choroby, HON, stavy po některých lécích (antihistaminika, lokální anestetika aj.) nebo stav po otravách.

 

·         Arteficiálně se stomatocyty mohou nacházet u tenkých nátěrů

 

Dakrocyty (Tear drops)

(řecky: dakryon – slza, kytos – buňka)

Dakrocyty jsou erytrocyty tvaru slzy nebo kapky. Jsou obvykle menší než normocyty, často je v nich patrna hypochromie. Jsou způsobeny mechanickou – ireverzibilní deformací erytrocytů

Výskyt: nachází se hlavně u myelofibrózy, ale také u ostatních myeloproliferativních stavů, dále u perniciózní anémie, talasémie, myeloidní metaplazie a u některých hemolytických anémií.

 

Keratocyty (blister cells, horn cells)

(řecky: keras – roh nebo výběžek, kytos – buňka)

Keratocyty jsou rohovité erytrocyty, které mohou mít jeden nebo dva rohovité výběžky. Na okraji mají naznačenu rupturu nebo vpáčení. Okraj připomíná okraj prasklé vakuoly. Příčinou bývá precipitace hemoglobinu při okraji membrány.

Výskyt: mikroangiopatická hemolytická anémie, akutní krvácivé stavy, deficit pyruvátkinázy nebo G6PDH, nestabilní hemoglobiny, toxické vlivy.

 

Schistocyty (schizocyty)

(řecky: Schistos – rožštěpený,  Schizo – štípat, kytos – buňka)

Schistocyty jsou fragmenty erytrocytů, často tvaru helmice či prasklé vaječné skořápky. Vznikají v oblastech s aktivovanou hemostázou, buď poškozením erytrocytu na fibrinovém vláknu, nebo mechanickou traumatizací (Marsh, 1966).

Výskyt:  mikroangiopatická hemolytická anémie (MAHA – microangiopathic hemolytic anemia) a trombotická trombocytopenická purpura (TTP), DIK, těžké popáleniny.

 

·         U analyzátoru krevních buněk se začal používat nový pojem pro rozštěpené erytrocyty a jejich úlomky – fragmentocyty.

 

Odchylky zbarvení

 

Při správném panoptickém barvení mají všechny erytrocyty podobné zbarvení do růžova, při přebarvení do hněda. U chorobných stavů se erytrocyty mohou zbarvit různě.

 

Achromocyty

(řecky: chroma – barva, kytos – buňka)

Achromocyty jsou velmi světlé růžové erytrocyty, jedná se vlastně jen o obarvené membrány erytrocytů, ze kterých se hemoglobin vyplavil. Někdy je možné v těchto krvinkách nalézt i retikulo-filamentózní substanci, pak se označují jako achromoretikulocyty.

Výskyt: u těžkých anémií.

 

Hypochromie

(řecky: hypo – pod, chroma – barva)

Hypochromie ukazuje na snížený obsah hemoglobinu v erytrocytu. Erytrocyty se barví méně intenzivně, centrální projasnění je výraznější než u normocytu.

Výskyt: nachází se u sideropenických anémií, u talasemií, při myelodysplastickém syndromu (MDS) a u anémií chronických nemocí.

 

Obr. č. 4: Hypochromie

hypochromie

 

Polychromasie

(řecky: polys – mnohý, chroma – barva)

Při polychromasii se nachází erytrocyty s modravým nebo šedofialovým nádechem. Zbarvení je vyvoláno přítomností lehce bazofilní cytoplazmy se zbytkovým množstvím cytoplazmatické RNA v mladých velkých erytrocytech (často se jedná o retikulocyty). Polychromasie svědčí o nevyzrálém charakteru cytoplazmy ve vývoji červené řady.

Výskyt: zvýšené vyplavování mladších forem erytrocytů při zvýšené produkci kostní dřeně (u novorozenců, při polycytémii a u metastáz nádorů do kostní dřeně).

 

Obr. č. 5: Polychromasie (zdroj: www.hemato-images.eu)

polychromasie

 

Rozlišujeme:

      pravou polychromazii - modravý nádech mají jen některé erytrocyty

      nepravou polychromazii - do modra jsou zbarveny všechny erytrocyty – jde o artefakt při použití nesprávné techniky barvení, nebo při použití nekvalitních barviv).

 

Anizochromie

(řecky: an-isos – nestejný, chroma – barva)

Anizochromie vyjadřuje nestejný obsah hemoglobinu v erytrocytech, který vede k jejich odlišné barvitelnosti – anizochromii. U anizochromie se nachází jak erytrocyty, které se barví normálně, tak erytrocyty, které se barví slabě.

Výskyt: nachází se u sideropenické a megaloblastové anémie a u myelodysplastického syndromu.

 

Inkluze v erytrocytech

 

Bazofilní tečkování erytrocytů

V erytrocytech se nachází jemná, málokdy hrubší, různě veliká zrna, sytě tmavomodrá. Zrna jsou zbytkem bazofilní cytoplazmy erytroblastů. Jde o agregáty  RNA, respektive ribozómů, které neprošly fyziologickým metabolizmem. Mohou také zahrnovat agregáty mitochondrií a siderosomů.

Výskyt: nachází se hlavně u stavů s narušenou syntézou hemoglobinu (u anémií vyvolaných intoxikací kovy, případně i jinými faktory - některá cytostatika a těžké infekce), dále u megaloblastových anémií.

 

·         K dokonalému obarvení se používá speciálního barvení Mansonovým roztokem.

 

Obr. č. 6: Bazofilní tečkování erytrocytů

BTE

 

 

 

Heinzova tělíska

Heinzova tělíska jsou vlastně denaturovaným hemoglobinem. Jsou známkou oxidace a denaturace globinového řetězce vlivem změn v metabolizmu erytrocytů, při kterých glykolytické enzymy nejsou schopné produkovat dostatek redukčních látek (NADPH a glutathionu). V důsledku těchto změn ve vnitřních částech erytrocytové membrány precipitují a agregují hemoglobin a bílkoviny stromatu. Na obvodě červené krvinky se tvoří oválné purpurově až modře se barvící útvary (Jakob, 1970).

Výskyt: nachází se hlavně v přítomnosti nestabilních hemoglobinů, při nedostatku některých glykolytických enzymů G-6-PDH a při užívání oxidačních látek (sulfoamidy, antimalarika, streptomycin aj.). Počet Heinzových tělísek se zvyšuje po operacích sleziny (snižuje se schopnost organismu vychytávat změněné erytrocyty).

 

·         K průkazu Heinzových tělísek je nutné použít speciálních barvících technik tzv. vitální barviva např. nilská modř, krystalová violeť (Swab a Lewis, 1969).

·         U starších erytrocytů klesá postupně aktivita jednotlivých glykolytických enzymů a zvyšuje se pravděpodobnost tvorby Heinzových tělísek.

·         Na specifická vazebná místa erytrocytové membrány se vážou jak molekuly hemoglobinu, tak i produkty jeho oxidačního odbourávání označované jako hemichromy. Hemichromy destabilizují membránu erytrocytu, dochází k jejímu rozpadu a následně k hemolytické reakci (Jakob, 1970).

 

Howellova – Jolyho tělíska

Vznikají pravděpodobně ze zbytků jaderných chromozomů. Jedná se o 1 – 3 purpurová až zářivě červeně zbarvená kulatá tělíska o průměru 0,5 – 1 µm. Jsou-li zbytky jádra nepatrné, označují se jako chromatinový prach nebo azurofilní tečkování.

Výskyt: nachází se po splenektomii, u perniciozní anémie, dále u srpkovité a megaloblastové anémie.

 

Obr. č. 7: Howellova-Jolyho tělíska

HJ

 

Cabotovy – Schleipovy prstence

Cabotovy-Schleipovy prstence jsou zbytkem jaderné membrány erytroblastů nebo může jít o mikrotubuly podílející se na mitóze erytroblastů. Nachází se fialově červené až tmavě červené tenké kroužky, kličky nebo smyčky. Prstenec může být jednoduchý, méně často vícečetný. Krvinky, ve kterých se nachází tyto útvary vykazují i jiné známky nezralosti (např. bazofilii).

Výskyt: těžká stádia anémií, megaloblastové anémie, dyserytropoéza.

 

Obr. č. 8: Cabotuv-Schleipuv prstenec

CabotuvPrstenec

 

 

Pappenheimerova tělíska

Pappenheimerova tělíska jsou granula obsahující železo, která jsou viditelná v běžném panoptickém barvení tehdy, je-li železo v podobě feritinu agregováno s mitochondriemi a ribozómy. Bývají uloženy při okraji buňky, často vytváří drobné chomáčky, které jsou vyvolány barvením proteinů vázajících Fe.

Výskyt: u těžkých forem anémií, u talasemie a po splenektomii.

 

Obr. č. 9: Pappenheimerova tělíska (zdroj: www.keyword-suggestions.com)

Pappenheimer

 

 

Jiné změny a formace

 

Karyorexe

(řecky: karyon – jádro, rhexis – roztržení)

Karyorexe je porucha ve vypuzování jádra, které se rozpadne na izolované větší hrudky (expulze jádra).

 

·         Za normálních okolností je jádro normoblastu z buňky aktivně vypuzeno. Buňka se několikrát svraští, jádro se ztenčí a nabude přechodně tvaru uprostřed zaškrceného, kdy jedna jeho část již opustila buňku a posléze je celé vytlačeno z buňky. Za patologických stavů se však jádro z buňky nevypudí, rozdrobí se nebo se scvrkne.

 

Penízkovatění erytrocytů

Erytrocyty i v tenkých místech preparátu se kladou vzájemně na sebe podobně, jako když se rozhodí sloupec (rulička) mincí. Penízkovatění erytrocytů je příznakem změněných reologických poměrů červených krvinek v přítomnosti zvýšené koncentrace plazmatických paraproteinů v krevní plazmě. Na penízkovatění má vliv i hyperfibrinogenémie.

Výskyt:  nachází se u monoklonálních gamapatií.

 

Obr. č. 10: Penizkovatění erytrocytů (zdroj: imagebank.hematology.org)

rouleaux

 

 

Aglutinace erytrocytů

Při aglutinaci se erytrocyty v přítomnosti protilátek (nejčastěji chladových protilátek seskupují do menších či větších shluků.

Výskyt: paroxysmální chladová hemoglobinurie, potransfuzní inkompatibilita

 

Obr. č. 11: Aglutinace erytrocytů (zdroj: www.pathpedia.com)

Aglutinace

 

 

Přítomnost parazitů v nátěrech periferní krve

 

      Tato problematika nepatří přímo do oblasti hematologie, ale protože s některými parazity je možné se setkat v erytrocytech, s jinými v jaderných buňkách (zejména u makrofágů) a jiní se vyskytují volně v krvi, jsou zmíněny v této části.

      S parazity v oblasti hematologie je možné se setkat hlavně v krevních nátěrech.

 

Paraziti jsou cizopasné organismy, které využívají hostitele jako zdroj své potravy a často i jako své životní prostředí - přitom dochází k poškození tkání hostitele.

V medicínské praxi se pod parazity zařazují červi, prvoci, bakterie a houby.

U určitých tropických onemocnění se vyskytují některé druhy cizopasníků (parazitů) v obvodové krvi nebo v KD a způsobují náhlý rozpad erytrocytů.

 

 

Červi

 

Filariózy

·         Filariózy vyvolávají filárie. Jsou to červi s nitkovitou strukturou, délky 2 – 60 mm. Patří do řádu FILARIIDA, třídy NEMATODES. Samičky kladou embryonální vajíčka nebo rodí živé larvy označované jako mikrofilarie (velikosti 0,2 – 0,3 mm). Objevují se v kůži nebo v krvi. Většina mikrofilarií se objevuje v noci, přes den se zdržují v kapilární síti plic. Dospělí červi přežívají až 15 let. Ve světě se vyskytuje celkem 5 druhů filarióz. Filariózu lymfatických tkání vyvolávají WUCHERIA BANCROFTI, BRUGIA MALAYI nebo BRUGIA TIMORI. Filariózy subkutálních tkání způsobuje filárie LOA LOA.

 

WUCHERERIA BANCROFTI

Způsobuje ji cizopasný červ - filárie, vlasovec, který je přenášen komáry rodu CULEX, ANO-PHELES, AEDES a MANSONIA. Parazit vyvolává u lidí lymfatickou filariózu - bolestivou a lidské tělo znetvořující nemoc.  Červ napadá převážně mízní cévy lidského lymfatického systému, ve kterých se množí, uzavírá jejich průsvit a z nich se dostává do krve. Zamezení odtoku lymfy vede k výrazným otokům různých částí těla, především paží, nohou, prsou a genitálií – elefantiáza (Dacie a Lewis, 2001).

Přenos: nejčastějším přenosem jsou krevní převody - mikrofilarie infikovaného dárce se mohou dostat do krve příjemce.

Výskyt: zejména v Číně, Indii a Indonésii. Podle statistik WHO je nakaženo více než 100 milionů lidí a další 1 miliarda je vystavena přímému účinku infekce.

 

Nález v krevním nátěru: nachází se hádkovité útvary - mikrofilarie.

 

Obr. č. 12: Mikrofilárie v krvi

mikrofilarie

 

 

Protozoa (prvoci)

      Prvoci jsou jednobuněčné organismy mnohem větší než bakterie a viry.

      Mají podobné funkce a vývojová stádia jako paraziti.

 

TOXOPLAZMÓZY

TOXOPLASMA GONDII  je parazit, který žije a množí se ve všech jaderných buňkách. Vytváří sporozointy, které se nachází v krvi.

Přenos: nedostatečně tepelně upravené maso infikovaných zvířat, hlavně prasat a králíků

 

Nález v krevním nátěru: nachází se sporozointy.

 

PLASMODIA

Malárie je onemocnění vyvolané prvoky, vyskytující se především v tropech. Původcem malárie jsou prvoci rodu PLASMODIUM, které jsou přenášeny samičkou komára ANOPHELES – v jehož těle prodělává parazit část svého vývoje.

      Člověk může být napaden 4 druhy plasmodií: VIVAX, (LA-VERANIA) FALCIPARUM, MALARIAE A OVALE.

Ø  Podle druhu původce dochází k hemolýze a horečnatému stavu ve třídenních (malaria terciána) nebo čtyřdenních (malaria kvartana) cyklech a podle druhu parazita se liší nálezy v erytrocytech.

      PLASMODIUM FALCIPARUM je spojováno s vyšší morbiditou a mortalitou, vyvolanou vyšším stupněm parasitemie.

 

Přenos: Nasaje-li komár krev nemocného s malárií, dostanou se gamety těchto parazitů do trávicího ústrojí komára, kde se pohlavně množí a vytvoří sporozointy. Při bodnutí člověka nakaženým hmyzem dochází k přenosu slin společně se sporozointy do kapilárního systému infikovaného člověka, odkud putují do jater a napadají hepatocyty. V játrech dochází k jejich pomnožení mnohonásobným dělením jader tzv. schizogonií (stadium latence trvá několik dní až měsíců).  Po prasknutí hepatocytu se jednotlivé jednojaderné zárodky  (merozoity) uvolňují do krevního oběhu, kde napadají erytrocyty, rostou a mění se v prstenčité formy (trofozoity), jejichž jádro se opět dělí schizogonií. Zralí schizonti se rozpadnou spolu s erytrocytem na jednojaderné merozoity, které napadají další erytrocyty. Z rozpadlých erytrocytů se uvolňuje hemoglobin a dochází k hemolýze. Po několika dnech parazitemie se v erytrocytech tvoří samičí makrogamety a samčí mikrogamety, které mohou v krevním oběhu člověka přežívat až několik týdnů a mohou být opět nasáty ANOPHELEM, v jehož těle proběhne nové pohlavní množení a cyklus se znovu opakuje (Wengelnik a spol., 2002). 

 

      V hepatocytech se může nacházet tzv. spící stádium – hypnozoint, které po nejrůznějších impulsech může za měsíce až roky po léčbě malárie obnovit onemocnění – tzv. pozdní relaps onemocnění Plasmodium ovale nebo vivax. U typu Plasmodium malariae může původce přežívat ve velmi nízké parazitemii v periferní krvi až několik desetiletí – rekrudescence.

 

V erytrocytech obvodové krve člověka s malárií můžeme pozorovat celkem 4 vývojová stádia malarických residuí:

      mladé trofozoity (prstenčitý tvar)

      rostoucí trofozoity

      schizonty

      mikrogametocyty a makrogametocyty

 

Parazit využívá hemoglobin erytrocytů, zejména jeho globinovou část, kterou rozkládá na aminokyseliny a ty využívá při svém metabolizmu (k syntéze svých bílkovin). Z hemové části se tvoří odpadní produkt ferriprotoporfyrin – hemozoin (tzv. malarický pigment). Dále můžeme pozorovat tzv. Schüffnerovo tečkování. Jde o artefakt, který vzniká natečením barviva do prohlubní (kalveol) na povrchu erytrocytu. Barvivo má růžovou až červenou barvu. Nachází se u onemocnění vyvolaného buď Plasmodium ovale nebo vivax. Dalším artefaktem, který se nachází u Plasmodium falciparum, je růžové až červenofialové zabarvení tzv. Mauerovo tečkování.

 

Výskyt: podle údajů WHO vyskytuje se dnes malárie v 91 zemích na světě a tyto oblasti zahrnují až 40 % světové populace. Na malárii nebo její následky umírá ročně 1,5 – 2,7 miliónů lidí (British Committee for Standards in Hematology, 1997).

 

PLASMODIUM vivax

Laboratorní nález:

      KO: makrocytoza, anizocytoza, poikilocytoza

      Krevní nátěr: nález velkých erytrocytů v různých stádiích vývoje (malarická plasmodia), které obsahují 12-24 merozointů (Warhurst a Williams, 1996).

 

Ø  Parazit se velmi čile pohybuje – od toho název VIVAX

 

Obr. č. 13: Plasmodium vivax

PlasmodiumVivax

 

 

PLASMODIUM falciparum

Laboratorní nález:

      KO: normocytoza

      Krevní nátěr: v erytrocytech přítomny malé merozoity s dvojitou chromatinovou strukturou, které se nachází často při okrajích buňky. Erytrocyty jsou většinou normální, mohou být i zvětšeny. Je v nich obsaženo 18 – 24 merozoitů, které zaplňují až 2/3 objemu buňky.

V některých erytrocytech může být Mauerovo tečkování hrubšího typu. V panoptickém barvení se barví s odstínem do zeleno až hnědofialová (Warhurst a Williams, 1996). Nachází se většinou jen mladá vývojová stádia (prstýnky a zralé gametocyty tvaru půlměsíce).

 

Ø  U Plasmodium falciparum je důležité znát procento infikovaných erytrocytů

 

Obr. č. 14: Plasmodium falciparum

Plasmodium Falciparum

 

 

PLASMODIUM malariae

Laboratorní nález:

      Krevní nátěr: erytrocyty jsou normální velikosti, někdy se vyskytují mikrocyty, chybí Schüffnerovo tečkování – rozdíl od vivax a ovale. V erytrocytech bývá 6 – 12 merozoitů se sníženým zbarvením v centrální části (Warhurst a Williams, 1996).

 

 

PLASMODIUM ovale

Laboratorní nález: podobný jako u Plasmodium Vivax

      Krevní nátěr: červená krvinka se zvětšuje, často bývá oválná na okrajích s výběžky a obsahuje Schüffnerovo tečkování, které se v panoptické barvení barví červeně. V erytrocytech jsou větší merozoity, většinou v počtu 8 – 12, které zaplňují asi ¾ objemu buňky.

 

Ø  Vyšetření na plasmodia se provádí buď z tlusté kapky, nebo tenkého nátěru.

o    Při prohlížení nátěru může docházet k chybám, případně k nesprávným interpretacím (trombocyty nalepené na erytrocyty, mohou být považovány za parazity, změny v leukocytech mohou být interpretovány jako gametocyty, bazofilní tečkování v erytrocytech může být zaměněno za Mauerovo nebo Schüffnerovo tečkování).

o    Pro malárii svědčí monocytoza, polychromazie a leukopenie, naopak leukocytoza nesvědčí pro malárii.

 

 

Trypanozómy

Parazit postihuje především CNS, kde jej nacházíme přímo v cerebrospinální tekutině. V akutní fázi lze nalézt trypomastygoty v krvi (mimo krvinky) a v lymfatických uzlinách, jako červené plošné hádkovité útvary (Bailey a Smith, 1994).

 

Přenos: Spavá nemoc (trypanozomoza) je přenášena mouchou tse-tse a způsobována parazity rodu bičíkovců. Na západě Afriky se vyskytuje TRYPANOSOMA brucei gambiense a na východě TRYPANOSOMA brucei rhodesience.

 

Ø  První popisy spavé nemoci pocházejí ze 14. století. Trypanosomoza je ve střední Africe endemická nejméně 1500 roků.

 

Chagasova nemoc

V jižní a střední Americe existuje forma bičíkovce TRYPANOSOMA cruzi, která způsobuje tzv. Chaganovu nemoc. Nemoc vede k patologickým změnám na srdci a zažívacím traktu. Na člověka je přenášena plošticí rodu Triatoma, Panstrongylus a Rhodnius. Trypomastygoty se nachází v krvi jen v akutním stádiu onemocnění a jsou odolnější než ty, co vyvolávají spavou nemoc z oblasti Afriky.

 

Obr. č. 15: Trypanosoma cruzi (zdroj: www.cdc.gov)

Trypanosoma

 

 

Leishmanie

Leishmanie vyvolávají prvoci z kmene bičíkovců – ZOOMASTIGOPHORE. U člověka a obratlovců nemají bičíky, ale mají okrouhlý tvar o velikosti 2 – 4 µm. Onemocnění vede k rozpadu erytrocytů a ke zvětšení sleziny. Parazity nacházíme buď extracelulárně, nebo u pokročilých stavů onemocnění fagocytované v mikrofázích v nátěrech z punkce sleziny, lymfatických uzlin, kostní dřeně a periferní krve. Leishmania donovani vyvolává onemocnění, které se nazývá kala-azar. U kožní leishmaniozy lze parazity nalézt v nátěrech z kožních lézí (Dacie a Lewis, 2001).

 

Přenos: komáry druhu PHLEBOTOMUS a LUTZOMYIA.

 

Laboratorní nález:

      KO: leukopenie, lymfocytoza, monocytoza a hypochromní anémie

 

Bakterie

V krvi se mohou nacházet i některé bakteriální struktury, které můžeme odhalit v panopticky obarvených nátěrech periferní krve.

 

 

Treponemy

První zmínka o pohlavních chorobách projevujících se vyrážkami a vředy pochází z r. 2736 před Kristem (spisy čínského císaře Hoang Ti).

 

TREPONEMA pallidum

TREPONEMA pallium byla objevena 3.3.1905 zoologem a parazitologem Schaudinem. Tato treponema vyvolává syfilis (příjici, lues). Na rozdíl od ostatních bakterií je velmi citlivá na teplotu. Při teplotě kolem 4 °C odumírá během 72 hodin. U třetiny postižených se neléčená syfilis vyvíjí několik let až desetiletí a výjimečně může choroba pokračovat i po řádné léčbě.

 

Ø  V roce 1535 vydal ve Veroně Girolamo Frascastaro báseň s názvem „Syphilis sive morbus Gallicus“. Líčil v ní, jak pastýř Syphilus stavěl oltář svému králi místo starým bohům a byl jimi za to potrestán nemocí.

Ø  Příjice – slovo odvozené od jména slovanské bohyně PŘÍJE.

Ø  Latinsky „luere“ znamená rozkládat.

 

Přenos: je možný jen čerstvou krví nebo koncentráty trombocytů. Transfúzí přenesená příjice (lues) má inkubační dobu 4 týdny až 5 měsíců.

 

 

 

Laboratorní nález:

      Krevní nátěr: nachází se útvary vzhledu prostorové spirály vývrtkovitého tvaru. Počet závitů kolísá mezi 10-14, v extrémních případech mezi 6 – 24. Délka bakteriální buňky se pohybuje mezi 4 – 24 µm, průměrná šířka pak mezi 0,25 – 0,5 µm. Závity plošně promítnuté v mikroskopu jsou naprosto pravidelné, stejně vysoké a stejně široké, zaoblené a oproti většině ostatních spirochét velmi jemné. Na obou koncích je buňka zúžena.

 

Obr. č. 16: Treponema pallidum

Treponema

 

boreliózy

Řadí se mezi ně BORRELIA recurentis, která je přenášena vší šatní a BORRELIA duttoni, přenášena klíšťaty. Jsou to spirochety, které vyvolávají tzv. návratnou horečku. Nachází se jako jemné červené nitky v obvodové krvi v období horečnatých stavů.

 

Obr. č. 17: Borrelia duttoni (zdroj: medical-photographs.com)

Borrelia duttoni

 

bartonelóza

Byla poprvé popsána Bartonem v r. 1909

Způsobuje ji gram-negativní agens BARTONELLA baciliformis.   

Výskyt: nachází se v Jižní Americe a v Andách

 

Laboratorní nález:

  • Krevní nátěr: bakterie tvoří řetězce ve většině erytrocytů, někdy seskupení ve tvaru V nebo Y. Vyskytují se i formy kokovité řadící se v páry.

 

 

 

Literatura:

Crook, M.,Williams, W., Schly, S. Target cells and stomatocytes in heterozygous familial hypobetalipoproteinemii. Eur. J. Haematol., 1998, vol.60, s. 68 - 69.

 

Jakob, H.S. Mechanism of Heinz body formation and attachment to red cell membráně. Semin. Hematom., 1970, vol. 7, s. 34.

 

Lock,S.P., Sephton Smith, R., Hardisty,R.M. Stomatocytosis“ a hereditary red cell snímaly associated with haemolytic anaemia. Brit. J. Haematol, 1961, Vol.7, s. 303.

 

Marsh, G.W. Abnormal contraction, distortion and fragmentation in human red cells. London: London University MD thesis, 1966

 

Ponder, E. Hemolysis and related phenomena. New York: Grune and Stratton 1948

 

Rodgers, M.S., Chány, C.C., Kass,L. Elliptocytosis  and tailed poikilocytescorrelate with Severiny of iron-deficiency anemia. Amer.J.Clin.Pathol.,1999, Vol. 111, s. 672 – 675.

 

Swab, M.L.L., Lewis, A.E. An imrpoved stain for Heinz bodies. Amer. J. Clin. Pathol., 1969, vol. 51, s. 673.

 

Zdroj fotografií: Pokud není uvedeno jinak, fotografie byly použité z edukačních materiálů Doc. RNDr. Miroslav Pecky, CSc, s jeho laskavým svolením.