P/S - Laktátdehydrogenáza Charakteristika Laktátdehydrogenáza (LD) je oxidoreduktáza o molekulové váze 34 kD. Katalyzuje reverzibilní oxidaci L‑laktátu na pyruvát, jako koenzym využívá
NAD+. Uplatňuje se v anaerobní glykolýze. Je to buněčný enzym, přítomný v cytoplazmě všech buněk jako tetramer,
tvořený 3 typy podjednotek. Nejrozšířenější jsou H (heart) a M (muscle), vyskytující se jako podjednotky
molekuly LD v mnoha tkáních. Třetí, tzv. X forma se vyskytuje pouze ve spermiích. Různou kombinací podjednotek H
a M tvořících tetramer, vzniká 5 izoenzymů: LD1 (H4), LD2 (H3M),
LD3 (H2M2), LD4 (HM3) a LD5 (M4).
Jednotlivé tkáně se liší jejich poměrným zastoupením. Biologická
variabilita a vztah k analytickým parametrům Intraindividuální variabilita (CVi) | 8,6
% | Interindividuální variabilita (CVg) | 14,7 % | Index individuality
(teoretický, bez CVa) | 0,59 |
Kritická diference
relativní (Z=1,96, reálný CVa) | 25,7
%
| Kritická diference absolutní (pro hodnotu 4,00 µkat/l) | 1,03 µkat/l | Poločas eliminace | 2 dny, tj. 48 hodin. | Poznámka k poločasu
eliminace Velmi rozdílný poločas eliminace podle převládajícího izoenzymu, LD5 0,33-0,5 dne, LD1 3 - 5
dní (Thomas, 1998). Uvádí se rovněž 0,33 až 0,5 dne (LD5), 2,21 až 7,21 dne (LD1), za jeden den zůstává 12 - 25 %
původního množství (LD5).
Indikace vyšetření Diferenciální diagnostika ikteru a
hepatopatií. Marker intravaskulární hemolýzy. Tumor marker (germinální tumory, lymfomy). Diagnostika
myopatií. Výpovědní
hodnota · LD se vyskytuje v
cytoplasmě všech buněk, koncentrace ve tkáních je asi 500x vyšší oproti koncentraci v séru. Proto i při minimálním poškození
buněčné mebrány dochází k elevaci LD v séru. · Je nespecifickým ale velmi citlivým
markerem poškození buněk (především hepatocytů, myocytů, kardiomyocytů, erytrocytů, leukocytů), lze ji použít
jako obecný screeningový marker buněčné lýzy. · Dříve používané
elektroforetické vyšetření izoenzymů LD k rozlišení etiologie je v současné době nahrazeno specifičtějšími vyšetřeními (haptoglobin, troponiny, jaterní enzymy
atd.). · Klinický význam
má elevace LD: Klinická
jednotka | Izoenzym | Komentář | Svalová onemocnění | LD 1-3 | Elevace LD provází téměř všechna svalová onemocnění
(myositidy, neurogenní atrofie, dystrofie), M. Duchenne - elevace předchází symptomy o několik let. V průběhu
onemocnění stoupá až na 5x HRM, v pokročilé fázi klesá do ref.rozmezí. |
Hematologická onemocnění | LD1, LD2
| Hemolytické anémie
(LD/AST>5) Megaloblastové
anémie Trombocytopatie (TTP, Esenc.trombocytémie) | Hepatobiliární onemocnění | LD4, LD5
| Poměr LD/AST < 5 ALT>AST>LD – virové hepatitidy
LD>AST – rozsáhlá nekróza
hepatocytů | Infekční mononukléoza | LD3, LD4. LD5
| Zdrojem LD jsou lymfocyty a v
případě jaterního postižení i hepatocyty | Maligní onemocnění (lymfomy, neuroblastom, myelom, primární a metastatické
jaterní tumory...) | Podle etiologie | Až 30% malignit je provázeno elevací
LD, lze použít pro monitoraci nemoci a odpovědi na terapii. LD není určena pro screening.
| Jiné | Podle etiologie | Fyzická zátěž – 3-5x
HRM Břišní operace – do 3xHRM Infekce Pneumocystis carinii |
Zdroje
informací L.Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books 1998 |