Imunoglobulin M v séru
IgM celkový (S; hmot. konc. [g/l] imunoturbidimetrie)

Lokální kód: 701 Zkratka: IgM
Kód VZP rutina: 91133 Statim:
Kód NČLP 02226
Synonyma: IgM

Princip stanovení Imunoturbidimetrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost rutinní: Pondělí až pátek Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Pokyny k odběru vzorku: Další možné odběry: Li-Hep, Na-Hep, EDTA
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou žádné zvláštní požadavky na transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou žádné zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 14 den
Stabilita při -20°C 8 týden
Poznámka ke stabilitě V případě, že vzorek po rozmražení obsahuje pevné částice, je nutné ho před analýzou centrifugovat.
Zabraňte opakovanému zmrazování a rozmrazování vzorků, aby se minimalizovala potenciální degradace proteinů.

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
F 12R 1D 99R+ 0,33 2,93 g/l
M 12R 1D 99R+ 0,22 2,40 g/l
Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: příbalový leták

 

S - IgM

 

Charakteristika

IgM, primárně přítomný jako pentamer, je první třídou imunoglobulinů produkovanou při počáteční imunitní odpovědi; komplexy antigen-IgM aktivně fixují komplement. Vysoká molekulová hmotnost pentamerů umožňuje přímé vzájemné vazby a aglutinaci částicových a buněčných antigenů. IgM je zapojen do primární imunitní odpovědi, a proto je přítomnost IgM užitečná při stanovení, zda se jedná o akutní infekci (přítomny protilátky IgM) nebo chronickou infekci (přítomny převážně protilátky IgG)..

 

Biologická variabilita a vztah k analytickým parametrům

 

Intraindividuální variabilita (CVi)

5,9 %

Interindividuální variabilita (CVg)

47,3 %

Index individuality (teoretický, bez CVa)

0,13

Kritická diference relativní (Z=1,96, reálný CVa)

24,3 %

Kritická diference absolutní (pro hodnotu 2,00 g/l)

0,49 g/l

Poločas eliminace

5 dne, tj. 120,0 hodin.

 

Poznámka k poločasu eliminace

Zdroj poločasu: Thomas, 1998.

 

Indikace vyšetření

Diagnostika imunodeficitů, monoklonálních gamapatií. Recidivující, těžce probíhající anebo oportunní infekce.

 

Výpovědní hodnota

Vzrůst koncentrace IgM bývá projevem onemocnění jater, autoimunních onemocnění a  virové infekce. Zvýšené hodnoty jediného imunoglobulinu mohou být projevem proliferace maligních buněk produkujících imunoglobuliny (plazmatické buňky, plazmocytom). Deficience imunoglobulinů je způsobena ztrátou proteinů, dědičnou dispozicí nebo je sekundárním projevem lymfoidních malignit. IgM je dále prvním imunoglobulinem, který je syntetizovaný plodem nebo novorozencem; protilátky IgM neprocházejí placentou. Produkce IgM se rozvíjí postupně v průběhu zrání imunitní soustavy a proto koncentrace u dětí jsou nižší než u dospělých.

Zvýšení hladin polyklonálních protilátek IgM může být známkou virové infekce, např. virové hepatitidy nebo infekční mononukleózy, nebo časné odezvy na bakteriální nebo parazitickou infekci. Hladiny jsou často zvýšené při revmatické artritidě, chronickém hepatocelulárním onemocnění a dalších chronických onemocněních. Zvýšené hladiny jsou také pozorovány při hyper-IgM dysgamaglobulinémii, aktivní sarkoidóze, kolagenovém vaskulárním onemocnění a nefrotickém syndromu.

Zvýšení hladin monoklonálních protilátek IgM je pozorováno při Waldenstromově makroglobulinémii, maligním lymfomu, retikulóze a chladové aglutininové hemolýze. Krátké řetězce monoklonálních protilátek IgM mohou doprovázet celou řadu novotvarů, zejména novotvarů gastrointestinálního traktu.

 

Snížené hladiny protilátek IgM obvykle nejsou způsobeny primárním deficitem IgM. Sekundární deficit IgM může souviset s mnohočetným myelomem typu IgA nebo IgG, enteropatií spojenou se ztrátou proteinů,   popáleninami nebo imunosupresivní terapií. Deficit IgM souvisí se zvýšeným počtem rekurentních infekcí.

 

  

Zdroje informací

www.enclabmed.cz