Imunoglobulin G v séru
IgG celkový (S; hmot. konc. [g/l] imunoturbidimetrie)

Lokální kód: 703 Zkratka: IgG
Kód VZP rutina: 91129 Statim:
Kód NČLP 02179
Synonyma: IgG
IgG celkový

Princip stanovení Imunoturbidimetrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast se separačním gelem (Vacuette: červený uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost rutinní: Pondělí až pátek Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Pokyny k odběru vzorku: Další možné odběry: Li-Hep, Na-Hep, EDTA
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr žilní krve
Pokyny k transportu: Nejsou žádné zvláštní požadavky na transport.

Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou žádné zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 4-8°C 8 den
Stabilita při -20°C 8 týden
Poznámka ke stabilitě V případě, že vzorek po rozmražení obsahuje pevné částice, je nutné ho před analýzou centrifugovat.
Zabraňte opakovanému zmrazování a rozmrazování vzorků, aby se minimalizovala potenciální degradace proteinů.

Meze:
Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
F 18R 99R+ 5,5 16,3 g/l
M 18R 99R+ 5,4 18,2 g/l
Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: příbalový leták

 

 

S - IgG

 

Charakteristika

IgG je hlavním imunoglobulinem přítomným v krvi, který je produkován ve velkém množství během sekundárních imunitních odpovědí. Molekuly IgG se váží na specifické receptory na fagocytech, čímž zvyšují jejich účinnost při pohlcování a ničení infekčních mikroorganismů, které byly v odezvě na infekci pokryty protilátkami IgG. Dále se molekuly IgG mohou vázat na první složku komplementového systému a tím jej aktivovat. Komplementový systém pak zahájí biochemický útok, který zničí mikroorganismy. Dále se protilátky IgG mohou vázat na cílové buňky, jako jsou nádorové buňky, a připravit je pro destrukci pomocí K (killer) buněk, které mají receptory specifické pro IgG.

 

Biologická variabilita a vztah k analytickým parametrům

 

Intraindividuální variabilita (CVi)

4,5 %

Interindividuální variabilita (CVg)

16,5 %

Index individuality (teoretický, bez CVa)

0,27

Kritická diference relativní (Z=1,96, reálný CVa)

12,9 %

Kritická diference absolutní (pro hodnotu 10,00 g/l)

1,29 g/l

Poločas eliminace

12 dne, tj. 288,0 hodin.

 

Poznámka k poločasu eliminace

7-21 dnů (Thomas, 1998), závisí na podtřídách,

 

Indikace vyšetření

Diagnostika imunodeficitů, monoklonálních gamapatií. Recidivující, těžce probíhající anebo oportunní infekce.

 

Výpovědní hodnota

Normálním projevem infekce je nárůst hladin všech imunoglobulinů. Zvýšené hodnoty jediného imunoglobulinu mohou být projevem proliferace maligních buněk produkujících imunoglobuliny (plazmatické buňky, plazmocytom).

Kvantifikaci IgG lze použít k hodnocení humorální imunity, stanovení diagnózy a monitorování terapie u IgG myelomu a k hodnocení pacientů, zejména dětí a pacientů s lymfomy, náchylných k infekcím. 

 

Deficit IgG může být vrozený nebo získaný. Mezi stavy spojené se získaným deficitem IgG patří popáleniny, pemfigus, nefrotický syndrom, enteropatie spojená se ztrátou proteinů, non-IgG myelomy nebo makroglobulinémie, těhotenství, Wiskott-Aldrichův syndrom, myotonická dystrofie, protilátky proti

imunoglobulinu, imunosupresivní terapie a monoklonální gamopatie zahrnující non-IgG imunoglobuliny. Hodnoty IgG u pacientů s AIDS a ARC (AIDS-Related Complex) se v závislosti na klinickém stavu a stádiu

onemocnění mohou nacházet v rozmezí od závažného imunodeficitu po hyperimunoglobulinémii.

Děti mají sníženou koncentraci v séru v průběhu 3 – 6 měsíce, kdy dochází k přechodu z IgG z mateřského mléka na vlastní syntézu.

 

Při zvýšení hladin IgG se může jednat o polyklonální, oligoklonální nebo monoklonální protilátky. Zvýšené hladiny polyklonálních protilátek IgG souvisejí s autoimunitním onemocněním (systémový lupus erythematodes, revmatická artritida, Sjogrenův syndrom), sarkoidózou, chronickým jaterním onemocněním, některými parazitickými onemocněními, chronickou nebo rekurentní infekcí a použitím nitroděložního tělíska. Zvýšené hladiny oligoklonálních protilátek IgG souvisejí se zhoubnými onemocněními, infekcemi (zejména u starších jedinců), některými dysgamaglobulinémiemi a autoimunitními onemocněními. Zvýšené hladiny monoklonálních protilátek IgG souvisejí s mnohočetným myelomem (IgG), lymfomy a leukémií.

 

 

Zdroje informací

www.enclabmed.cz