Hemoglobin v krvi
Hemoglobin (Krev; hmot. konc. [g/l] abs. spektrofotometrie)

Lokální kód: 408 Zkratka: Hb
Kód VZP rutina: 96167 Statim:
Kód NČLP 01991
Synonyma: Hb v artérii

Princip stanovení Spektrofotometrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast s K3EDTA (Vacuette: fialový uzávěr)
Odebrané množství: 2 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu do laboratoře
Dostupnost statimová: Denně, 24 hodin Odezva: Do 1 hodiny od doručení materiálu
Poznámka k dostupnosti a odezvě: Pokud statimový vzorek KO, KO+DIF obsahuje současně manuální diferenciální rozpočet leukocytů, nebo je nutno nátěr doplnit na základě výsledků měření KO, jsou do 1 hod k dispozici pouze výsledky, které nejsou určeny k mikroskopickému ověření, a to jen na telefonické vyžádání.

V případě vitální indikace je odezva 30 min.

Pokyny k odběru vzorku: Dle udání výrobce nejsou stanoveny žádné zvláštní požadavky na přípravu pacienta před odběrem. Pacient by měl zůstat cca 15 min v klidu, je vhodné uklidnit pacienta (zejména u dětí). Zkumavka má být při odběru řazena za koagulační, sérovou, heparinovou. Laboratoř přijímá pouze odběry provedené po rysku (akceptována je odchylka ± 10%). Při nedodržení těchto podmínek laboratoř nemůže výsledky zaručit.
Další možné odběry: V případě podezření na pseudotrombocytopenii je akceptován odběr KO do citrátu. Výsledky jsou přenásobeny faktorem 1,1 (ředění citrátem sodným).
Laboratoř přijímá pouze odběry provedené po rysku (akceptována je odchylka ± 10%). Při nedodržení těchto podmínek je odebraná krev v nesprávném poměru s kapalným antikoagulanciem (3,2% citrát sodný) a laboratoř nemůže výsledky zaručit.
Pokyny pro pacienta: Pokyny pro pacienty: Odběr žilní krve
Pokyny pro pacienty: Hematologická vyšetření
Pokyny pro oddělení: Pokyny pro oddělení: Odběr krve
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Maximální čas od získání do zpracování 5 hodina při 22 °C
Informace k předanalytické úpravě vzorků a stabilitě
Pokyny k předanalytické úpravě
Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Stabilita vzorků
Stabilita při 20-25°C 5 hodina
Stabilita při -20°C
Poznámka ke stabilitě Vzorky lze uchovávat pouze při pokojové teplotě.

Základní informace k analytu:
Zdroj referenčního rozmezí: Doporučení laboratorní sekce.

Parametry krevního obrazu a diferenciálního počtu leukocytů

 

Krevní obraz je komplexní soubor výsledků, které spolu úzce souvisí, a jednotlivé výsledky nelze interpretovat bez návaznosti na ostatní hodnoty. K parametrům krevního obrazu patří WBC (leukocyty), RBC (erytrocyty), HGB (hemoglobin), HCT (hematokrit), MCV (objem erytrocytů), PLT (trombocyty) a související počítané parametry. Diferenciální počet leukocytů je rozšířený o procentuální a v absolutních hodnotách vyčíslené zastoupení jednotlivých druhů leukocytů, jako jsou neutrofily, lymfocyty, monocyty, eozinofily a bazofily. 

 

WBC:

K patologickému zvýšení jejich počtu dochází z různých příčin. Leukocytózy se zjišťují u většiny akutních infekcí, nekróz, u otrav, u zhoubných nádorů, při krvácení a hemolýze a u hemoblastóz. Ke snížení počtu leukocytů (leukopenii) dochází u některých těžkých infekcí, u krevních nemocí (např. dřeňové útlumy) a při intoxikaci některými léky.   

 

RBC:

Fyziologicky zvýšené hodnoty počtu červených krvinek bývají u novorozenců a u lidí žijících delší dobu ve vyšších nadmořských výškách, patologicky vyšší hodnoty se nachází u polycytémia vera, u sekundárních polyglobulií (např. u vrozených srdečních vad, při chronických průduškových a plicních onemocněních a u některých nádorů). Snížené hodnoty bývají u vrozených anémií (aplastických, hemolytických) a též u získaných anémií doprovázejících některá onemocnění.

 

HGB:

Zvýšené hodnoty koncentrace hemoglobinu v krvi se vyskytují u polycytémia vera a u sekundárních polyglobulií (ICHS, plicní choroby, dehydratace a po delším pobytu ve vyšších nadmořských výškách). Snížené hodnoty jsou časté u různých anémií a v období těhotenství.

 

HCT:

Zvýšené a snížené hodnoty hematokritu se nachází u podobných stavů, u kterých se vyskytuje i abnormální počet červených krvinek. Je však nutno přihlédnout k anomáliím červené krvinky, zejména mikro- a makrocytární anémie, sférocytózy, talasemie, hypochromií anémie a u srpkovité anémie, kdy dochází ke změnám sedimentačních parametrů oproti normálním hodnotám normocytového hematokritu. Diagnosticky má hematokrit význam zejména u anémií k výpočtu odvozených hodnot červené krvinky.

 

MCV:

Objem červených krvinek je změněn u různých anomálií červené řady. Diagnosticky slouží hodnota MCV zejména k rozlišení mikrocytárních, makrocytárních a normocytárních anémií.

 

MCH:

Parametr MCH je ukazatelem středního množství hemoglobinu v erytrocytech. Zvýšené hodnoty MCH se nacházejí u makrocytárních anémií, nízké hodnoty u mikrocytárních anémií.

 

MCHC:

MCHC udává koncentraci hemoglobinu v erytrocytech. Vyšší hodnoty bývají u hereditární sférocytózy, nižší zpravidla u hypochromních a makrocytárních anémií. 

 

RDW:

RDW (šíře distribuce erytrocytů) může být ovlivněna přítomnosti různých anomálních forem erytrocytů. Zvýšené hodnoty ukazují na nehomogenitu objemů jednotlivých měřených erytrocytů – anizocytózu. Diagnosticky slouží hodnota RDW zejména k odlišení talasemií od sideropenických anémií.  

 

 

PLT:

Zvýšené počty PLT (trombocytů, tedy krevních destiček), tzv. trombocytózy, se nacházejí nejčastěji po splenektomii, u některých myeloproliferativních onemocnění - esenciální trombocytémie, polycytémia vera, počínající chronické myeloidní leukémie, u zánětu aj.  Snížené počty trombocytů (trombocytopenie) mohou být buď vrozené, nebo získané. Získané trombocytopenie bývají u aplázií kostní dřeně, při intoxikacích, u leukémií, metastáz nádorů do kostní dřeně aj. Přechodné snížení počtu trombocytů může signalizovat krvácivé stavy, přechodné zvýšení počtu trombocytů bývá po značném fyzickém vypětí a u lidí žijících ve vyšší nadmořské výšce.

 

MPV:

MPV (střední objem krevní destičky) diagnosticky slouží k rozlišení mikrotrombocytů a makrotrombocytů u vrozených nebo získaných trombocytopenií či trombocytopatií. 

 

PCT:

PCT (destičkový hematokrit – trombokrit) je analogem ke klasickému hematokritu, zohledňuje ovšem počet a velikost trombocytů. Zvýšené hodnoty se nacházejí u trombocytóz a makrotrombocytóz. Snížené hodnoty mohou být u trombocytopenií a mikrotrombocytóz. 

 

PDWS:

Parametr PDW reprezentuje šíři nejčetnějších populací trombocytů v histogramu podle jejich objemu. PDW informuje o anizocytóze trombocytů.

 

PLCR:

Jedná se o procento trombocytů s objemem větším než 12 fl, tedy mladých trombocytů. Snížení hodnoty PLCR může naznačovat utlumení megakaryopoézy.

 

IPF:

IPF rovněž odráží trombopoetickou schopnost kostní dřeně. Měření se provádí s použitím fluorescenčního značení trombocytů, je velmi citlivé a přesné. Jedná se o parametr důležitý v managementu trombocytopenií.

 

NRBL:

Normoblasty, jsou nezralé erytrocyty. Za fyziologických podmínek se do periferie vyplavují pouze zralé erytrocyty, v případě patologie (malignita, anemie, hypoxie a pod) se mohou v periferní krvi vyskytnout i normoblasty. Jejich nárůst zde je negativním prognostickým faktorem.

 

Diferenciální počet leukocytů je vhodným rozšířením základního vyšetření krevního obrazu, především u leukocytóz a leukopenií.

 

Neutrofily:

Jsou nejpočetnější leukocytární populací. Odpovídají především za nespecifickou imunitu, tedy likvidují vše, co je pro organizmus cizorodé. Situace, jako například infekce, dokáže stimulovat jejich produkci a vyplavování do krevního oběhu v poměrně krátkém časovém horizontu. V těchto případech se mohou uvolňovat do periferie i mladší, ne plně funkční elementy. Poločas zralých neutrofilů v periferní krvi je asi 6 hodin. Do poškozených tkání, případně míst infekce, se přesouvají na principu chemotaxe, zde pak eliminují patogeny.

Neutrofílií se označuje stav s počtem neutrofilních segmentů u dospělých osob nad 9,0x109/l periferní krve. Příčiny vyššího počtu neutrofilů jsou různé, jak parafyziologické stavy (těhotenství, intenzivní fyzická zátěž), infekční (především bakteriální, mykotické, ale i virové a parazitární infekce), přes emocionální vypětí, tumory, výkyv hladiny hormonů, toxiny, vrozené poruchy až po hematologické choroby (myeloproliferace, leukemie, potransfuzní reakce a další). Klinické příznaky pocházejí ze základního onemocnění.

Neutropenie je snížení počtu neutrofilních segmentů v periferní krvi pod 1,5x109/l (u dospělých). Vzniká např. při poruchách imunity, u infekcí (hepatitidy, spalničky, chřipka, infekční mononukleóza, TBC a další), vrozených (Schwachmanův syndrom, Fanconiho syndrom) či získaných dřeňových útlumů (nedostatek vitamínu B12, kyseliny listové, bílkovin a jiné). Klinický závažným problémem jsou polékové neutropenie, které vznikají v důsledku různých mechanismům expozici např. penicilinu, tyreostatikům apod. Klinicky se neutropenie projevuje především častými infekty.

Do populace neutrofilů analyzátory řadí neutrofilní segmenty i méně zralé neutrofilní tyče, které jsou plně funkční.

Nezralé granulocyty:

Parametr nezralých granulocytů (IG) umožňuje odhadnout intenzitu granulopoézy, která může být u některých stavů neadekvátně vystupňovaná. U infekcí, malignit ale např. i po podání růstových faktorů (např. při léčbě výrazné leukopenie) se obrat v kostní dřeni zintenzivní a vyplavují se nezralé granulocyty – metamyelocyty, myelocyty a promyelocyty, které nejsou plně funkční.  Diagnostický je významná pouze vyšší hodnota IG, nízká hodnota tohoto parametru se diagnosticky nevyužívá. 

 

 

Lymfocyty:

Lymfocyty jsou nositeli specifické imunity a jejich vývoj je velmi komplexní a složitý. Pro jejich funkci je důležité vyzrávání a diferenciace v primárních (kostní dřeň, thymus) a sekundárních (lymfatické uzliny, slezina) lymfatických orgánech. Je zajímavostí, že děti často reagují zvýšením počtu lymfocytů na podněty, na které dospělí reagují zvýšením počtů neutrofilů. 

Lymfopenie, tedy pokles počtu pod 1,0x109/l (dospělí) a pod 1,5x109/l (děti) bývá často zastižena u maligních onemocnění, případně u kolagenóz, chemoterapie, radioterapie a další.

Lymfocytóza, u které je počet lymfocytů nad 7,2-9,0x109/l u dětí a nad 4x109/l u dospělých, nebývá vždy doprovázená výrazně zvýšeným počtem leukocytů. Při lymfocytóze je důležité rozlišit, zda se jedná o monoklonální či polyklonální expanzi. Lymfocytózu vídáme u virových a bakteriálních infekcí, alergií, hyposplenizmu, může se vyskytnout u endokrinologických či maligních onemocnění.

 

 

Monocyty:

S monocytopenii se setkáváme při léčbě kortikoidy, u aplastické anemie či poruše vyzrávání myelomonocytární linie krvetvorby. Významné snížení počtu monocytů bývá průvodním znakem vlasatobuněčné leukemie.

Monocytózu lze zastihnout u infekčních onemocnění (TBC, syfilis, úzdravná fáze onemocnění), u hematologických onemocnění (neutropenie různého původu, chronické leukemie vycházející s myeloidní linie, myelodisplastický syndrom), případně může nárůst počtu monocytů doprovázet některé další onemocnění, jako jsou revmatoidní artritida, zánětlivá onemocnění střeva, střádací choroby a další.

 

Eozinofily:

Eozinofily patří do populace granulocytů (společně s neutrofilními a bazofilními granulocyty).

Eozinofilie je definovaná počtem eozinofilů nad 0,45x109/l periferní krve. Zvýšený počet eozinofilů se vyskytuje např. u vrozených eozinofílií, hypereozinofilního syndromu, alergických či střevních onemocnění. Zvýšení jejich počtu je rovněž časté u parazitárních infekcí a u některých nádorových onemocnění, jako jsou lymfomy, epiteliální tumory, melanom, myeloproliferativní nemoci či familiární histiocytóza.

Méně závažným nálezem je eozinopenie, tedy snížení počtu eozinofilů pod referenční mez. Mohou ji způsobit infekce, při nichž dochází ke zvýšenému uvolňování adrenalinu, resp. nadledvinových hormonů.  K poklesu jejich počtu mohou vést také zánětlivé reakce, virózy a febrilní periody.

 

Bazofily:

Nižší počet bazofilů (bazopenie) se může vyskytovat u akutní revmatické horečky, při kopřivce, po léčbě antihistaminiky za stresu apod. Významnější je nález počtu bazofilů na 0,1x109/l v periferní krvi (bazofilie). Příčinou může být alergická reakce, infekce (především ve fázi rekonvalescence), záněty, myeloproliferace, případně další výkyvy (diabetes mellitus, hemolytická anemie apod). Bazofílie se vyskytuje zřídka a může být doprovázená eozinofílií. Klinické příznaky pocházejí ze základního onemocnění či stavu.

 

Literatura:

PENKA, Miroslav a Eva SLAVÍČKOVÁ. Hematologie a transfuzní lékařství. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3459-0,

SAKALOVÁ, Adriena, BÁTOROVÁ Angelika, MISTRÍK Martin a kol. Klinická hematologia. OSVETA, 2010. ISBN 978-80-8063-324-0.